Já se bavil babe

32

Erik:

Nečekal jsem, že se dnešní večer až tak povede. Annie je fajn, když jsem jí šel v tom baru pomoct bral jsem to tak, že jí pomůžu se toho cápka zbavit. Ale nemůžu si stěžovat. Je hrozně milá. To se však nedalo tvrdit o jejím bratrovi. Nebylo to úplně nejlepší setkání. Taky jsem si všiml, že tam stál ten týpek z baru co jí líbal před barem.
Od Annie jsem jel rovnou do sportovního centra kde pracuji jako trenér. Většinou pracuju jako osobní kondiční trenér ale občas chodím na tréninky týmů, které mají před turnaji a dělám s nimi kruhové tréninky. Ale nedělá mi problém s mými klienty dělat i mrtvý tah.

Vešel jsem dovnitř a vešel do recepce.
,,Ahoj Georgie!" Pozdravil jsem našeho - nebo spíš bych měl říct naší trans recepční. Je to fajn holka, já si tedy ještě pamatuju jako kluka George, který si semnou rozuměl už na střední.
,,Ahoj Eriku! Tak co jaký byl víkend?" Usmála se na mě moje kamarádka a já se hen ušklíbl zpět. ,,To bys chtěla vědět co? Povím ti to a hned to poběžíš říct těm svým kamarádkám do vašeho drbacího kroužku." Vyplázl jsem na něj jazyk. Georgie se nenechala a zasmála se. ,,Tak zaprvé, s mojí kondičkou bych spíš šla rychlou chůzí. A zadruhé, ani to nemusím jelikož žijeme v 21. století a my máme věc nazývající se mobilní telefon a tak bych to napsal do naší skupiny." Wow, drbací skupina.

,,Jak jinak. Nic musím běžet musím udělat nějaký papíry než budu mít trénink s nějakým týpkem. Dal se na mrtvý tah ale chce prý zamakat na kondici, takže dáme kondiční trénink. "
Georgie jen zamrkala a usmála se na mě.
,,Tak si to užij, zajdeme pak na oběd? Aspoň mi řekneš co si dělal o víkendu." Ona to prostě jen tak nenechá, klasika.
,,Dobrá, jinak se tě asi nezbavím, je to tak?" Usmál jsem se a Georgie pokývala hlavou. ,,No vidíš jak se známe."

Jen jsem protočil očima a s úsměvem jsem se vydal do své kanceláře nebo možná šatny, já ani nevím.
Začal jsem podepisovat nějaké papíry když mi zazvonil telefon.

,,Erik Weiss, přejete si?" Zvedl jsem ten telefon a čekal jsem kdo se mi ozve. No a nakonec mi ten telefonát dost přeorganizoval den, v tom dobrém smyslu. Ten týpek se kterým jsem byl dnes domluvený na cvičení to zrušil kvůli rodinným problémům. Tomu se říká volný den.

No co už. Během dne jsem nic moc tedy nedělal. Nějaké papírování a jinak jsem byl celkem v pohodě.
Když přišel čas kdy má Georgie pauzu na oběd vyšel jsem dolů a čekal než se moje milá kamarádka uráčí přijít.

,,Tak pojď svalovče, jdeme se nažrat!" Heh...možná je teď holka ale jinak je pořád stejná.
,,No jasně, jak může být v tak malém těle tolik místa na jídlo?" Zasmál jsem se. Georgie byla ještě jako kluk poměrně malá. Kolikrát jsem ji vysekával z rvaček a sám místo ní dostal přes hubu - ti co se semnou rvali dopadli hůř - jelikož si jí někdo dobíral a Georgie prostě neumí držet hubu s hlavně si nenechá srát na hlavu. Když si to tak uvědomuju tak tenhle 158 centimetrový prcek je moje nejlepší kamarádka už od školy. A jsem za ni rád.

Zapadli jsme do nějaké random čínské restaurace -Georgie vyhrála volbu restaurace v kámen nůžky- a objednali si. ,,Tak povídej, co dělal svalovec obecný o víkendu." Ach jo. No co, nemám se za co stydět.
,,Byl jsem v klubu." ,,Hovno, ty a klub? To mi nejde dohromady." ,,Ano moje milá kamarádko, já byl v klubu." Ohradil jsem se. Zas tak upjatej nejsem abych se nešel napít. ,,Dobrá a co? Zapíchal sis aspoň." Notak, vážně Georgie? Musíš to říkat tak nahlas? Jako ne, že bych se za to styděl ale i tak.
,,No jako-" ,,OBJEDNÁVKA SISET PĚT!" Svatí vietnamci. Georgie se zvedla a šla pro svojí objednávku. ,,Pokračuj." No jasně...
,,Ano Georgie, s někým jsem se vyspal." Nad tou vzpomínkou jsem se musel usmát.

,,Nekecej. Jsem myslela, že si už s nikým v životě neužiješ." Vyprskla Georgie smíchy.
,,Ha ha, začínám přemýšlet proč s tebou vlastně ještě pracuju. " Ale ani moje ironická věta neodbila Georgiinu zvědavost. ,,A vlastně, proč vůbec pracuješ ve sport centru? Nemáš náhodou peníze po rodičích?" Tak tohle mě dostalo. ,,Mám ale-"
,,OBJEDNÁVKA SISET SEST!" Kolikrát mě ještě hodlají přerušit?! Došel jsem si pro svoji obědnávku a dopověděl větu, kterou jsem chtěl Georgie říct.
,,Mám peníze, to ano ale chtěl jsem pracovat. Přece jenom táta s mámou měli úspěšný život a mě ho opatřili tak abych nemusel nic dělat ale já takový život nechtěl."

Je to pravda. Moji rodiče, řeknu to takhle, můj táta byl děvkař a moje máma to dobře věděla. Jenže pila. Stala se z ní alkoholička když mi bylo 8. A v mých šestnácti ji to taky dostalo.
Otrava alkoholem. Táta to neřešil. Jejich manželství bylo domluvené a oni k sobě nikdy nenašli cestu.
Táta zemřel když mi bylo sedmnáct. Jel z nějaké sešlosti u jeho obchodního partnera a byl opilý. Zavinil autonehodu kterou nepřežil.
Byl to pro mě nejhorší den. Rodiče se o mě sice nikdy moc nestarali ale i přes to to byli moji rodiče. A já? Najednou jsem v sedmnácti neměl nikoho.
Když zemřeli řekl jsem si jedno. Nikdy nebudu mít cestu k alkoholu tak jako oni.

Najednou mi zazvonil telefon a ten mě dostal ze vzpomínek.
,,Erik Weiss. Ahoj Annie. Jo jasně. Vyzvednu tě za hodinu. Jasně. Těším se. Zatím." Když jsem típl hovor musel jsem se usmívat jak sluníčko na hnoji.
,,Kdopak to byl?" Začala vyzvídat Georgie.
,,Ale, jedna fajn holka." ,,Jo kamarádka. Je to ta holka co si s ní spal?" To jí fakt říkat nebudu.
,,Hele víš co, žvýkej a nemluv. Za hodinu musím někde být." Prskl jsem na ni a pustil se do jídla.
,,Pravda bolí co.." Ušklíbla se ta malá svině a taky začala jíst.

Měl bych si najít novou nejlepší kamarádku...