Určité problémy a poruchy se začínají vyvíjet, když nemá dítě nebo dospělý člověk splněnou nějakou z potřeb. Tyto potřeby bychom měli mít po celou dobu svého života. V momentě, kdy se ocitneš v úzkosti, panice, jsi smutný/á nebo máš strach, nebo tě něco rozzlobilo, se zkus zamyslet nad pár věcmi:
-Proč vlastně cítím to, co cítím? (na tuto otázku je občas těžké odpovědět, takže pokud nebudeš moct najít důvod, prostě to ber jako fakt - jsem prostě smutný/á)
-Zkus pojmenovat všechny emoce, co cítíš
-Jaká z potřeb není v tuto chvíli splněná a potřebuji jí splnit, abych se cítil/a líp?
A jaké máme vlastně ty potřeby?
Bezpečí - bezpečné zázemí pro život, bezpečný úkryt, bezpečné místo, lidi,s e kterými se cítím v bezpečí
Možnost vyjádřit své emoce a pocity - nedus to v sobě, dostaň to ven. Vyřvi se, vykreli, něco napiš a dej emoce do toho, řekni svůj názor
Spontaneita a hra - tato potřeba je hlavně u dětí, díky této potřebě se rozvíjí jejich pohled do společenského života, učí se fungovat ve světě, komunikovat s lidmi kolem sebe
Samostatnost - učení se nových dovedností, učení se nezávislosti, oceňování se za pokroky
Realistické limity - můžeš vylézt na strom, ale je nepravděpodobné a nebezpečné lézt až nahoru. Může to být i nastavení nějaké rutiny tak, aby nám vyhovovala. V podstatě jde o to zamyslet se nad tím co můžu, a co už je za hranicí, kterou si nastavím buď já nebo někdo blízký, převážně rodič. Pokud ale přijde nějaká situace teď, je taky dobré se zamyslet. Například, bála bych se jít na pohovor - a tak se zastavím a položím si otázku, co nejhoršího se může stát?
YOU ARE READING
Silnější společně
Random...aneb ze života hyperaktivního hraničáře se sklony k panickým atakám. Protloukám se životem s hraniční poruchou osobnosti, s ADHD a smíšenou úzkostně depresivní poruchou. Dost jsem si toho prožila, dost věcmi si prošla a hodně zjistila. Proto by...
