Ahh bože. Už je to tady zas. Stejně jako každé pondělí se celé naše oddělení sejde v malé zasedačce, kde každý přednášíme své návrhy a pokroky v projektech. Opět stojím u plátna já a opět mě ten pitomec sleduje ostřížím zrakem.
Ano, mluvím o svém šéfovi, Adamovi Dvořákovi. Je to namyšlený arogantní debil, bohužel zatraceně sexy debil, který se snaží na mojí práci najít i tu nejmenší chybičku. Pokaždé, když jsem na řadě, pozorně sleduje všechno co řeknu a pak mě griluje nespočtem otázek.
A proč je takhle vysazený jenom na tebe? Ptáte se. Těžko říct, ale možná to bude tím, že jsem v kanceláři jediná žena a navíc mě ani nepřijímal on, ale jeho předešlý kolega.
Dneska se tváří extrémně nasupeně. Možná to bude tím, že na dnešek jsem se opravdu dobře připravila a prakticky odpovídám na všechny jeho dotazy ještě pře tím, než je vůbec položí. Jako vždy jsem poslední v pořadí a když domluvím porada končí.
"Tak fajn. To by pro dnešek bylo vše." všichni se zvedneme a vyrazíme ke dveřím. Už skoro vycházím, když se ozve ten jeho protivný hlas.
"Kromě vás, Anno. Mám k vaší práci ještě pár poznatků." Zarazím se ve dveřích a nasupeně protočím oči. Koukám na posměšné úšklebky od většiny mých kolegů a pár soucitných pohledů.
Otočím se na podpadku a vrátím se zpátky. Poslední kdo vyjde z místnosti za sebou zabouchne dveře a my zůstaneme v naprosto tiché místnosti. Místnost je dokonale zvukově odizolovaná, aby odtud nepronikaly důležité informace o projektech.
"Jak vám mohu pomoci, pane? zeptám se když Adam mlčí.
"Potřeboval bych se Vás zeptat na pár detailů v projektové dokumentaci, pojďte sem prosím." Nařizuje mi a při tom se dívá do papírů před sebou.
Potichu se nadechnu a vydechnu, abych se uklidnila a vykročím k němu. Stoupnu si vedle něj a předkloním se, abych lépe viděla do papírů.
"Tak, tady ten bod D1 by chtělo mnohem více rozvést, bod D2 není tak hrozný ale i tak by to chtělo pár věcí doplnit, no ale bod D3, to bude chtít komplet překopat." Zavře složku a pak jí hodí přede mě. Koukám na něj jak z jara.
"A do pátka to chci mít zpátky na stole."
"No ale to už si fakt děláte prdel!" vyjede ze mě. Překvapeně na mě koukne.
"Prosím?" řekne přísným hlasem a vstane ze židle.
"Co jste to řekla?" nakloní se ke mě, opře si ruce o stůl a tak mě svým tělem uvězní mezi ním a stolem. Oněměle na něj koukám.
"Myslíte si, že když jste žena a nakráčíte si sem v těch úplých šatech, že vám budu tolerovat odfláknutou práci?"
Tahle jeho věta mě probere z tranzu a vytočí do obrovských výšin. Bouchnu do něj a tím ho od sebe odstrčím.
"Co prosím? Odfláknutá práce? Já tady makám mnohem víc než všichni ostatní, chodím spát pozdě v noci a vstávám brzy ráno, abych všechnu svojí práci odvedla dobře a včas. Ladím každý detail, který se na projektech objevuje a připravuju se na hromady vašich otázek. A to všechno jenom proto, aby byl váš ten arogantní zadek spokojenej!" Křičím mu přímo do obličeje.
Teď už je Adam v obličeji celý rudý a mně je jasný, že si můžu jít balit věci, protože po tomhle výstupu mě určitě vyhodí. Ale místo toho, aby na mě začal řvát mě popadne za pas a tvrdě mě políbí.
Chvíli mi trvá než mi dojde co se to vlastně děje, ale když si to uvědomím odstrčím ho od sebe a vrazím mu facku. Bohužel pro mě to s ním ani nehne. Chvíli na sebe překvapeně koukáme, když do něj strčím a on spadne zpátky do toho svého koženého křesla.
