Pod nátlakem

part 5

Je pondělí ráno a ty ses právě vzbudila po dlouhé noci, spala jsem asi jen 5 hodin. Vím někomu se může zdát dost, ale pro mě je to málo. Kdyby vás zajímalo proč jsem nespala je to proto , protože Lucinka mi musela povědět úplně všechno co se včera stalo a taky mi řekla i ty drby.
Vstala jsem pomalu z postele a nejpomalejším krokem co to šlo, jsem vyšla z pokoje. Bylo mi divné, že Theo tu není. Většinou chystá snídani on a tím, že chodí už na vysokou tak má až odpoledko. Tak jsem prošla celý byt jestli někde není a on nikde. Vešla jsem do jeho pokoje jako do poslední místnosti. Teodorův pokoj byl místo věci na políčkách a všech píčovin na zemi, bylo všechno zabalené do krabic. A na stole jsem zahlédla dopis na kterém bylo napsáno mé jméno.

Dopis:

Moje milá Wintr mám tě rád, jseš ta nejlepší spolubydlící co jsem mohl mít. Sice někdy jsi byla agresivní, někdy se nedala poslouchat ta tvoje  zkouška písničky a ne jedna . Přesto se z toho stal hit. A doufám že s tím nehodláš přestat a taky zkoušky scénáře byly ty nejlepší. Když tady nad tím kusem papíru sedím se smíchem ale i s pláčem, protože musím tě dnes opustit. Hlavním důvodem je to že jsem se zapletl s mafii a vyhrožovali mi že zabiju mi nejbližší osobu.( Což jsi ty ) A já nehodlám aby se ti něco stalo jsi pro mě jako mladší ségra. No to je vlastně jediný důvod. Tak ti aspoň na rozloučenou nechávám tenhle dopis . A poprosil bych tě jenom ty krabice dej stěhovákum .  A neboj není tohle poslední shledaní se mnou a mou škrábanci na papíře. Poslední věc co ti chci říct je to že žij život na plno a nezapleť se do mafie.
Sbohem tvůj spolubydla Theo.
🧡

Když jsem to četla nad nějakou částí jsem se i zasmála ale většinu dopisu jsem ronila slzy. Odnesla jsem si dopis do pokoje a udělala jsem si kávu. Sedla jsem si na okno tam mám jakoby takový gauč nevím jak to popsat radši vám to ukážu:

Bylo mi úplně jedno, že mi právě ujel autobus. Stejně jsem neměla sílu jít do té školy a k tomu poslouchat Evelíniny kecy že vypadám jak bezďák a kruhy pod očima by tomu moc nepomohly. Udělala jsem si čas jen na mě a na mé myšlenky. Z mých zvrácených myšlenek na mou smrt, mě vytrhl až zvonek který zvonit tak otravným tonem, že jsem musela vstanou a jít otevřít , těsně než jsem otevřela jsem si uvědomila, co Theo psal , že mě budou chtít zabít tak jsem se první podívala pro jistotu kdo to je. Viděla jsem tam pána jak drží nějakou desku a za ním jsem viděla další dva chlapy a ti nesly nesly nosítka na krabice. Pomalinku jsem otevřela dveře a cápek hned spustil "  Dobrý den, slečna Bellová ?,, podíval se na mě mile a velice upřímně se usmál. " Dobrý den , ano ,, odpověděla jsem mu také s úsměvem na tváři " Mám pro vás papír na podepsání o převzetí  krabic, že jsme je vyzvedli,, otočil složku směrem ke mě já jsem si jí přečetla a podepsala. Pánové odnesli krabice a popřáli mi hezký den. Za posledním z nich jsem zavřela dveře a opět si sedla k oknu, znovu s kávou. Chvíli jsem se dívala z okna a dokonce jsem četla i knížku, po chvilce jsem si uvědomila že je to kniha od Thea kterou mi věnoval minulý týden. tahle vzpomínka mě znovu zabolela u srdce, s tou bolestí mi ukápla jedna slza a hned za ní další a další. Asi z vyčerpání jsem usla. Spala jsem minimálně tři hodiny, opět mě vzbudil zvonek. Chvíli jsem uvažovala jestli se zvednout, uznala jsem že se mi nechce a zůstala jsem ležet. Za dveřmi se ozývali hlasy "Co když se jí něco stalo,, " Houby ,, " Žádné houby Marketo!!,, " Co já? Já jsem to neřekla to byl Harry,, Harry ty seš fakt kámoš,, "Tak vykopneme dveře to je dobrý ne ?,, "Co když jen spí nebo je u doktora, tak přece nebudeme hned vykopávat dveře ,,

Tohle mě donutilo vstát z vyhřátého okna a dojít rychle ke dveřím, lepší než kupovat nové dveře. Prudce jsem otevřela dveře a spadla na mě má zoufalá kamarádka, tím pádem teď ležíme obě dvě na zemi. " No vidíte jen spala,, Řekla hrdě Lucka která se sbírala ze země. Market mi pomohla vstát a všimla si jak mám rozteklou řasenku. Hned něco řekla, ale já jsi jí nevnímala, protože jsem se dívala kdo tam všechno stojí. Stála tam Lucka, Market , Nelča ,Harry a dokonce i Tom. Po vteřině co jsem neodpověděla na marketinu otázku,  jsem cítila menší otřes mého těla. Podívala jsem se na ní  nechápavým pohledem a hned mi položila stejnou otázku " co se stalo že jsi nebyla ve škole a vypadáš tak jak vypadáš,,. Pro upřesnění vypadala jsem nějak takhle.

" Jak vypadám? Do zrcadla jsem se ještě nedívala ,, Řekla jsem rozespalým hlasem. Market se na mě podívala jen jakože wtf. "Co tu vlastně děláte ,,  Zeptala jsem se jich a protřela jsem si oči." Si děláš srandu ne!? Nepřijdeš do školy nezvedáš nikomu telefon a ještě se ptáš " co tu vlastně děláte!?,, jsi spadla z višně ?,, trochu křičela a to mě překvapilo, protože Nela na mě řvala poprvé, " Nelo neřvi na ni!,, řekl Harry s Tomem zároveň. Mě ale bylo jedno že na mě Nela řvala nebo kdokoli z nich, teď jsem měla plnou hlavu mafie a všeho okolo ní. Otočila jsem se na patě a šla jsem si udělat kafe. Oni ne, že by zůstali stát ve dveřích, všichni šli za mnou  a Harry to nevydržel  a musel říct " Wintr  můžeš s námi mluvit vypadaš jak mrtvola, od rana se neozveš a teď s námi ani nemluvíš!!?,, to už vážně  křičel. Ve mně se hromadily emoce, smutek , vztek spíše vztek převažoval. Stála jsem zády k nim otočená směrem ke kávovaru. Harry chtěl něco dodat , ale než to stihl začala jsem mluvit " Harry neříkal jsi nelči ať na mě neřve! „
Harry se na mě zmateně podíval a odpověděl mi "Jo, ale to je jedno„
" Tak proč na mě teď řveš ty? Tak zaprvé Já vím že vypadám jako mrtvola, je mi to jedno protože nevím kdy umřu třeba zítra pozítří, protože ti to mi něco chcou udělat jsou tak nepředvídatelný, že se Theo musel odstěhovat. A ty tady na mě řveš a ani nevíš pod jaký jsem tlakem odevšud, hromadí se na mě práce, blíží se maturita, ségra má svatbu za čtyři měsíce, máma na mě tlačí ať jsi najdu kluka a jestli ty máš málo starostí se svojí holkou, rodinou, přáteli i když vím že já tam patřím a to je jedno. Tak si třeba pořiď křečka. Harry se nadechoval  a chystal se něco říct , čekala jsem co řekne neřekl nic tak jsem zas začala mluvit . "Nemáš co říct, že. Divím se a zároveň nechápu o co vám jde , chcete mě naštvat či rozbrečet? Víte co, mě je to jedno jestli máte problém tamhle jsou dveře a nechte mě pojednou žít!!!,, řekla jsem celý svůj proslov tak nahlas, že jsem se divila, že to umím .  Dívali se na mě tak zaraženě, že i nakonec mi i ty slzy začaly téct. Lucka na nic neváhala a šla mě obejmout a za chvíli jsme stáli v objímacím kolečku .  To objetí mi bodlo musím uznat že po tom všem jsem se cítila trochu líp, ale ne o moc. Po chvilince se kolečko rozpadlo všichni tam zůstali až do večera a dívali jsme se na netflix. Tom a Harry pak odešli domů a holky vymyslely masku nebyla jsem proti , co jsme dali dolů báječně chladící masku, pustili jsme si další film. I s tím to bylo poslední co se ten den stalo.

      Pokračování příště .,,,,

sice nic  moc ale je to pointa