Vojenská škola. ✔️

I.

Psal se rok 1938 a Barrett jako vždy seděl ve své třídě a díval se do zdi. Přemýšlel o sobě a hlavně o své budoucnosti. Vždy si přál být vojákem a rozhodl se pro to udělat svoje maximum ale našel tam též body které pro něj byly téměř mrtvé. Nevěděl jak být naprosto dokonalý aby dokázal to co chce, to oč žádá. Otec mu kdysi říkával že nemusí být dokonalý že stačí když se překážkám které mu brání v tom co chce dělat postaví a poté jen musí očekávat výsledky svého jednání.

„Ani nevíš jak moc tě mám rád ale když se všeho budeš bát, když se budeš bát selhání nic v životě nedokážeš! Každý musí selhat aby už poté neselhal. Každý musí opravit své chyby aby už je poté nikdy neudělal. Buď silný, jakákoliv překážka ti nikdy nemůže zabránit v čemkoliv. Bojuj pro to, co miluješ, synu." řekl a podíval se do Barrettovo očí.

Vždy byl pro něj velkou inspirací. Dokázal v životě vše co si přál a nikdy se nebál selhání, když selhal tak spadl a zase se zvedl. Nedokázalo ho to zlomit. Nic ho nedokázalo nikdy zlomit.. až smrt matky..
Ta ho složila a poté odešel, nechal Barretta napospas osudu a už se nikdy neukázal.
Proto se chtěl Barrett stát vojákem, otec jím byl totiž též.

„A jaká je správná odpověď? Barrette?" podíval se na něj učitel ale Barrett byl naprosto ztracený ve svých myšlenkách.

Chtěl dělat to co chtěl ale nebyl jako otec. Nebyl tak moc odvážný a rozhodný. Ve všem měl neustálý nepořádek a zmatek. Jeho hlava pořád myslela myslela na tolik nepotřebných věcí, že ho vždy vyvedla z míry.

„Myslím že.. George Washington?" pohlédne na něj nervózně.

„Ano, správně!" usměje se.
„Dnes to máš za jedna! Učil ses?" usmívá se a hledí do jeho očí.

„To jsem ani nemusel.. nějak mi to v té hlavě zůstalo.." nervózně se pousměje a jde si sednout na své místo.

Tak strašně nesnášel když šel na nějaké zkoušení ale byl nejchytřejší ze třídy a tak se nikdy nemusel ničeho bát. Byl velice chytrý.

Hned poté co si sednul na místo se k němu nahnul Connor a daroval mu pohled.

„Už jsem ti někdy řekl že jsi chytrý?" usmál se.

„Ano, ale děkuji." též se usmál a též mu daroval pohled.

„Ty rozhodně děkovat nemusíš. Je to samozřejmost. Máš dnes čas že bychom si někam vyšli třeba?" tázavě se na něj podívá.

„No.. dnes bych si čas udělat mohl.. máš pravdu.. Takže jo, mám." usmívá se.

„Super, tak o přestávce se sejdeme na chod-" než stihl cokoliv do říct venkem se začaly rozléhat strašlivé rány. Všichni začali panikařit jediný Barrett se stále držel v klidu.

„Obávám se že budeme muset provést okamžitou evakuaci!" vykřikne nahlas učitel dějepisu.

„Proč? Co se děje?" doběhne za ním Barrett a vyptává se ho na momentální situaci.

„Napadli nás Němci! Němci!" vtrhne dovnitř další učitel a začne řvát přes celou třídu.

Rány které se venku rozléhaly se začínají rozléhati mnohem více a tak se všichni rozhodnou pro okamžitou evakuaci.

Barrette, mysli na to co jsem ti tenkrát pověděl! Musíš být odvážný! Na tohle jsi čekal roky a když je to tady musíš se bránit! Jde ti o život tak ho vem do vlastních rukou a zachraň se!

Barrettovo hlavou se náhle rozezní otcovo hlas a on se rozhodne to vzít do vlastních rukou.

Neboj otče, nezklamu tě!

Rozeběhne se do místnosti kde mají zbraně a uniformy pro případný útok, okamžitě si jí nasadí a vezme si zbraň. Je si naprosto jistý že je odhodlaný udělat vše.

Utíká hlavními dveřmi a okamžitě se schová za první úkryt, začne rychle přemýšlet jak by mohl pomoct.

„Barrette!! Barrette!!" uslyší jak někdo volá jeho jméno a když se podívá tím směrem všimne si na zemi ležícího Connora.

Jeho hlava začne panikařit ale on se stále drží v klidu. Odhodlaně se rozeběhne za Connorem ale ze zadu ho začne škrtit jeden Němec. Brání se. Nohou kopne dozadu čímž ho trošku znehybní a poté sebou začne cukat čímž ho ze sebe sundá. Vezme zbraň a střelí ho. Rozhodne se, že zachrání Connora a tak se za ním znovu rozeběhne. Když k němu přiběhne tak si klekne aby se podíval co se stalo a co by popřípadě mohl nějak ošetřit, i když nebyl žádný zdravotník něco si z hodin pamatoval. Vzal svůj pásek a začal s ním škrtit jeho otevřenou ránu, vzal ho za ruce a začal jeho tělo tahat do úkrytu.

„Neboj se.. hned se vrátím Connore." kývne hlavou a uteče.

Moc dobře totiž věděl že nemůže chránit život jen jednomu člověku. Když si všiml přesily Němců na jednom místě tak se okamžitě rozeběhl aby ostatním pomohl. Když tam doběhl tak ho ihned obklíčila skupinka Němců. Byl na to sám. Nevěděl co má dělat. Byl v koncích.

BOJUJ!

Vzal zbraň a začal je střílet, potom ještě nějaké zbil a rychle doběhl k nejbližšímu úkrytu aby si mohl nabít svou zbraň.
Uprostřed boje už věděl jak na ně a co má dělat.

Když už to bylo u konce, Němci začali ustupovat a on běžel za Connorem doufajíc že se o něj postaral nějaký zdravotník. Měl úsměv na tváři protože vyhráli. Sice měli velké ztráty ale zvládli to. Doběhl na místo kde Connora naposledy viděl ale Connor nikde.

„Connore!" zavolá jeho jméno ale nic se neozývá. Jeho úsměv rychle zmizí. Nemohl o něj přece přijít.
„Connore!!" zavolá znovu ale stále nic.

Hledá všude až ho najde. Leží na zemi v obrovské kaluži krve. Barrettovi se na tváři okamžitě objeví spousta slz. Není schopen ničeho a tak si jen k němu klekne a začne do něj strkat.

„Connore? Connore prosím nemůžeš mě tu nechat.. sakra!" klečí nad ním a v hlavě má chaos.

Po několika hodinách byl Connor prohlášen za mrtvého. Barrett si byl vědom toho že udělal vše a tak to nepovažoval za svou chybu.

Po několika měsících po té velké katastrofě která se proměnila v jeho noční můru si ho předvolají. Stal se z něj voják a navíc ho ještě povýšili.

Věděl že má v nebi dva důležité lidi kteří jsou na něj teď neskutečně pyšní že si splnil to co si strašně moc přál.

Všichni ho považovali za hrdinu když se dozvěděli že dokázal zachránit životy několika tisícům lidem.

A on byl sám na sebe též pyšný.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Tato kniha má 1100 slov !!

Do soutěže od janickaa_22 !! <33

Tohle už je bohužel jiný šálek kávy. Omlouvám se pokud se to někomu nebude líbit ale já se opravdu snažil jako u těch předchozích!

Opět děkuji všem mým čtenářům kteří zamíří přímo sem. Mám vás moc všechny rád! 🙏🏻❤️