Klepna (FF Zaklínač)

11

Rozdíl mezi Yennefeřiným vraníkem a mnou by nemohl být větší. On se pod čarodějkou nese jako páv, nohy zvedá elegantně a vysoko. Já skoro zakopávám o vlastní kopyta, občas nervózně frknu, uskočím a neustále za každým rohem hledám strašidla.

Geraltovi to nevadí a má se mnou svatou trpělivost i ve chvíli, kdy nekoukám, kam uskakuji a vrazím přímo do hřebce. Zaklínačovo koleno zůstane někde mezi mou plecí, sedlem a vraníkovým bokem, aniž bychom se dotkli velevážené čarodějky.

,,Co to je za způsoby!" zlobí se a já těkám okem všude kolem, jen abych se vyhla planoucímu pohledu jejích fialkových očí.

,,Je jen trochu nervózní."

,,Nemohl sis vybrat lépe vychovaného koně?"

,,Vybral jsem si toho s nejrychlejšíma nohama. Na zbytku totiž nesejde," usměje se sotva znatelně Geralt, protože Yennefer nechce odporovat.

Jestli já jsem janek, tak ten Yennefeřin vraník je náfuka. Bez jejího svolení si dovolí maximálně dýchat.

Jen tak pro sebe si představuji, jak by jeho černá lesknoucí se srst a vyrýsované svaly na zadku vynikaly v sále s mramorovým sloupovím. Otrok by ovíval jasnou paní čarodějku velkým zeleným listem, nahý Geralt by ji krmil kuličkami z hroznů a nějaký sluha by jim u toho předčítal Homérovy texty.

Z mých nozder se ozývá zvuk připomínající chrochtání anebo záchvat dávení... Jenže my koně nemůžeme zvracet.

Vraník mi věnuje další povýšený pohled a dál cupitá, jak se od něj očekává. Nemá žádnou vlastní vůli? Možná ho Yennefer uhranula, napadá mě.

Obratem zakopnu o nejbližší kořen. Zaklínačem na mých zádech to zamává, až nepřeslechnutelně zakleje.

,,Stále nevidím tu přednost rychlých nohou," rýpne si čarodějka.

,,Máš chuť pustit hřebce cvalem?" ptá se nevrlým hlasem Geralt. Poznám, že ho to pošťuchování na moje konto už dopaluje.

,,Krkolomným," přikývne Yen jakoby to neodporovalo její představě o dobrých způsobech.

Geralt si povzdychne, nechce s ní soutěžit a už vůbec nemá potřebu svoje tvrzení dokazovat. Nevychloubá se. To je zase proti jeho představě o čestných způsobech muže.

,,Tak k tomu vysokému smrku?" kývne holou bradou.

,,Poražený platí večeři," souhlasí vědma. Já cítím, jak mi začíná proudit žilami nadšení.

,,Fajn," souhlasí Geralt jistý si výhrou.

Hodím poslední nevraživý pohled ke dvojici po svém pravém boku a když čarodějka zaryje podpatky do hřebcových boků, našponuji svaly, abych vyletěla jako čert z krabičky dřív, než mi v tom zaklínač, hovící si v sedle, stihne zabránit.