Dotknout se dna ✓

23. kapitola

Bylo asi půl třetí ráno a Andreas byl stále vzhůru. Teď už se cítil unavený a připadalo mu, že se mu nejspíš oči zavřou, i kdyby nechtěl, ale najednou se Kai pohnul. Nejdřív se jen tak zavrtěl, ale potom otevřel oči a zvedl se na lokty.

„Co se děje?" ptal se okamžitě Andreas a do hlasu se mu přitom vkradla starost. „Potřebuješ něco? Bolí tě to?"

„André, to nic," zamumlal ospale. „Jsem v pořádku. Jenom mám žízeň."

„Hned ti donesu vodu," odpověděl a doslova vystřelil směrem koupelna. Napustil Kaiovi skleničku vody a rychle se zase vrátil, aby mu ji podal.

„Děkuju." Světlovlasý se drobně pousmál, a pak se napil, načež sklenici odložil na noční stolek. „Proč nespíš?" zeptal se.

Andreas chtěl nejprve zalhat, že spal, ale pak se rozhodl být upřímný. „Mám o tebe starost."

Kai zavrtěl hlavou. „Neměj. Prosím, vyspi se." Upřel na něj žadonící pohled.

Andreas měl na jazyku tolik otázek, které chtěl položit, ale teď se nevzmohl na jedinou. Viděl, že je Kai stále unavený, a požadovat po něm nyní nějaké objasnění by jeho pohodlí jistě nepřispělo.

Místo toho tedy jen souhlasil: „Dobře, ale probudíš mě, kdyby se něco dělo."

Kývl a znovu se uvelebil do peřin. Andreas si lehl vedle něj a tentokrát se podařilo usnout oběma.

~°°°~

Znovu Kai otevřel oči asi až v osm hodin a jeho převalování se probudilo Andrease.

Když se probral, uviděl světlovlasého sedět na posteli, a tak se hned zeptal: „Ty se někam chystáš?"

„Musím do práce," vysvětloval rozespale. „Už mám zpoždění."

V první chvíli si Andreas myslel, že se Kai snad zbláznil, když chce jít do práce po včerejšku. Rychle se zvedl, aby ho zarazil od vstávání a zavrtěl hlavou.

„Měl bys odpočívat," přesvědčoval ho. „Copak si nemůžeš vzít na jeden den volno?"

Jen si povzdechl. Vypadal nerozhodně.

„Pořád máš zavázané ruce," připomněl mu Andreas. „A včera jsi vypadal opravdu unaveně. Nechtěl bych, aby se ti někde cestou udělalo zle."

Prohlédl si své obvazy. „Máš pravdu, napíšu šéfovi..." Hluboce si oddechl a následně si složil hlavu do dlaní. Vypadalo to, že kdyby měl teď vstát, pravděpodobně se zhroutí na zem.

„Ještě se vyspi," vybídl ho Andreas a zlehka ho chytil za paži. „Můžeš mu napsat, až ti bude trochu líp."

Světlovlasý pomalu přikývl a zase se položil do postele.

„Zůstanu tady," ujišťoval ho Andreas. „Pokud nebudu tady v ložnici, až se vzbudíš, jsem někde v bytě, dobře?" Pohladil ho po tváři. „Stačí zavolat."

Kai se drobně usmál a hned nato usnul.

~°°°~

Chvíli Andreas zůstal vedle něj, ale když se ukázalo, že Kai opravdu tvrdě spí, vstal a šel do koupelny. Bylo mu jasné, že tam Kai po probuzení dřív nebo později zavítá, a nechtěl, aby tam musel najít cokoli, co mu připomene včerejší večer.

Objevil na podlaze mezi střepy Kaiův mobil, který vzal a odnesl ho světlovlasému na noční stolek. Alespoň pak bude moct napsat svému šéfovi.