you need me.✔

Alison.

Když Cara konečně vylezla ze sprchy, měla na sobě jen své černé triko. Nohy měla dlouhé, rovné, bez jediné chybičky. Nad pravým kolenem se jí pyšnilo její zřejmě třetí tetování, které upoutalo mou pozornost. Nestydatě jsem si ji prohlížela. Když mi to došlo, uhnula jsem pohledem zase zpět k televizi. Mlčky prošla kolem mě a usadila se na druhý konec postele. Přikryla se peřinou a rozdělala si svou plechovku koly, ze které si následně trochu usrkla. 

,,Není to tu tak špatný, co? Aspoň máme klid od toho všeho doma." Přeruším ticho panující v pokoji, které celou dobu prořezávaly jen hlasy vycházející z televize. 

,,Mohla si být dnes s Mitchem. To by bylo lepší ne?" Opře se o čelo postele a úplně ignoruje pořad v televizi. 

,,Mohla, ale upřímně jsem mnohem radši tady s tebou. S Mitchem to je občas-" zarazím se, abych pořádně promyslela, co vlastně chci říct. ,,Složitý. Vlastně je to s ním jednoduchý. Tak moc jednoduchý, až to věci dělá složitými." Pokusím se to nějak vysvětlit. Nemůžu jí přeci říct, že ho prostě nemiluju a ani nevím, proč s ním pořád jsem. 

,,Proč jste se teda k sobě vraceli? Co si pamatuju, tak naposled si mi říkala, že jste se rozešli." Zakroutí nechápavě hlavou a hodí si do pusy jednu křupku. 

,,Já ani nevím," pokrčím rameny, i když popravdě jsem to věděla. Nechtěla jsem být sama. ,,To je jako bych se tě zeptala, proč pořád jezdíš na tom prkně, když ses na něm tolik rozsekala." Uchechtnu se, což rozesměje i ji. 

,,Na mou obranu, je to fakt super pocit. Vítr ve vlasech, vše máš ve vlastních rukách a můžeš jet vlastně kamkoliv." Vydechne nadšeně, což mě trochu zaujme. 

,,Myslíš stejně, jako s autem?" Dobírám si ji. Nevadilo jí to ale, protože se sama rozesmála. 

,,Jsou místa, kam ani s autem nemůžeš. Na prkně jo." Vítězně se pousměje a znovu se napije. 

,,Ukaž mi to." Vyhrknu. Nechápavě se zamračí. 

,,Tady?" Rozhlédne se po našem malém pokojíku. 

,,Nikdy jsem na prkně nestála. Chci to jen zkusit." Pokrčím rameny a odhodlaně se zvednu. Cara chvíli váhá, ale nakonec se taky zvedne, odloží své pití a vezme do ruky skejt, který následně postaví přede mě. 

,,Dobře, veškeré následky jsou na tebe," uchechtne se a pak ke mně natáhne své ruce, které si nejistě prohlédnu. ,,Základem je si na prkno zvyknout. Cítit ho pod nohami, naučit se mu důvěřovat a vytvořit si balanc," začne vysvětlovat. Jemně se dotknu její kůže a chytím se jejích dlaní. Ona mě stiskne o něco pevněji. Opatrně položím nejdřív jednu a pak druhou nohu a dřevěné prkno. Najednou na něm prostě stojím. ,,Zhluboka dýchej a trošku se na něm projdi. Zjistíš tak, kde jsou vratká místa a kde jsi v bezpečí," šeptne a já ji okamžitě poslechnu. ,,Dobře, tak jednu nohu dáš sem," ukáže na dané místo nohou. ,, A druhou sem. Je to nejlepší poloha na stání," tak jak řekne, tak udělám. ,,Trošku se uvolni," hlesne s pohledem upřeným na mé tělo. Trochu znejistím. Úplně jsem cítila, jak mě její pohledy hladí po kůži, přesně tam, kam hledí. ,,Dobře, a teď už zbývá se jen rozjet." Pevněji mě stiskne a pak se pomalými kroky rozejde. Tím dá do pohybu i prkno a spolu s ním i mě. 

,,Trošku mi chybí ten vítr ve vlasech." Zažertuju, i když bylo fakt skvělý, že jsem na tom vážně jela. 

,,Ještě pár lekcí a možná bude i vítr." Uchechtne se a vzhlédne k mým očím. Oběma nám v tu chvíli opadl úsměv. Náš dotyk byl najednou intenzivnější. Cítila jsem, jak se mi zarývá pod kůži. Cara ke mně mlčky vzhlížela, propalovala mě pohledem, zatímco mé plíce měly co dělat, aby pobraly alespoň trošku kyslíku a já tu nelekla jak ryba na souši.