Jeho pohled byl zaskočený, vypadal jako by nespal týdny. Měl tak napuchlé rudé oči. Když mě uviděl, viděla jsem v něm že neví co říct. Strach, Láska, zlomenost..
,,Mario?.." zašeptal neslyšně, rozbrečela jsem se.
,,Petře, chyběl jsi mi" chtěla jsem ho obejmout ale on se odtáhl, nechápala jsem to
,,Celý dva měsíce jsi se stala s nějakým chlapem, dva měsíce jsem tě hledal. Měl jsem strach, když mi řekl v ten večer že jsi odešla s ním, zlomilo se ve mě vše co bylo. Ty jsi byla moje poslední a jediná. Co ode mě teď kurva čekáš?" řval mi do duše, propaloval mě pohledem
,,Prosím vyslechni si mě.." zašeptala jsem
,,Ne Mario, tohle je konec" řekl a přiblížil se ke mně, pohladil mě jemně po tváři kde jsem měla modřinu, políbil mě.
,,Takhle dál já nemůžu, nech mě prosím odejít princezno" řekl mi a já se sesunula k zemi. Zavřel mi přímo před nosem. Sedla jsem si zády k dveřím, cítila jsem že on taky. Řekla jsem vše co se stalo.
,,Já ti nevěřím Mario.." řekl přes dvěře a už jsem jen slyšela jeho vzdálející se kroky. Opravdu mě tu nechal. Nechal mě samotnou.
Bloudila jsem celý večer po Telnici. V hlavě jsem si přehrávala jeho slova. Šla jsem k budce na mobil, zavolala jsem Calinovi.
,,Caline?" zachraptěla jsem uplakaným hlasem
,,Mario? Kurva kde jsi?" Zařval do mobilu a než jsem stihla něco říct, do pár minut byl u mě. Řekla jsem mu vše co se stalo za ty dva měsíce a hlavně co se stalo s Petrem.
,,Mario, půjdeme ke mně, tam se vyspíš a vymyslíme co dál" Jak řekl tak udělal. Jeli jsme k němu, kde jsem se šla vysprchovat a oblíkla se do oblečení který mi dal. Všiml si všech modřin, který jsem měla.
,,Mám tu tvůj mobil, ještě než jsme šli na koncert nechala sis u mě druhý mobil, který jsi měla" podal mi ho a já ho zapla. Objevili se všechny zprávy a hovory od Petra.
,,Co budeme teď dělat Mario" zeptal se mě
,,My nic Caline, Petr mě nechce ani vidět. Jen se vyspím a půjdu pryč, nechci tu být na obtíž" řekla jsem a než stihl něco říct, lehla jsem si na pohovku a do pár sekund jsem usla.
