Láska z tanečních

1. kapitola

Ahoj, předem upozorňuji, že se jedná o můj první příběh, tak buďte prosím shovívaví, díky:)
_________________________________

Probudila jsem se s šílenou bolestí hlavy a hned jsem měla chuť sama sobě nafackovat za to, že jsem včera tolik pila. Trochu jsem se zvedla, abych viděla na svou nejlepší kamarádku Báru a podle jejího skučení jsem usoudila, že ani ona na tom není o moc lépe.
Už se mi nechtělo spát a tak jsem se zvedla a šla si pro něco k jídlu a když jsem došla do naší kuchyně, která byla dost malá, stejně jako všechno v tomto bytě, který jsme s Bárou obývaly, s nelibostí jsem zjistila, že zase nemáme nic k jídlu, pokud jsem tedy nechtěla k snídani sýr s majonézou. Nasypala jsem si alespoň trochu mysli a šla si sednout na gauč před televizi.
Ve zprávách zrovna mluvili o nějakém případu mladého kluka, který podle všeho rozbil cihlou okno auta, když jí házel po svém kamarádovi za to, že řekl o jeho holce, že je to děvka.
V rozespalosti mi hned nedošlo, o koho se jedná, ale když jsem si protřela oči, poznala jsem v tom klukovi našeho kamaráda Steava.
V tu chvíli jsem byla okamžitě vzhůru a běžela zpátky do pokoje. ,,Báro, vstávej! Steava zatkli!" začala jsem řvát a chaoticky hledala ve skříni něco na sebe, co by alespoň trochu nepřipomínalo tepláky. Bára ke mně přiběhla a začala se dožadovat odpovědí:,,Kde, kdy, jak, co se stalo?",,Řeknu ti všechno v autě, ale teď dělej, ať jsme tam co nejdříve."
I když jsme se obě hrozně snažily rychle se vypravit, ve výsledku to bylo stejně jenom horší, protože při tom zmatku jsme do sebe pořád vrážely a stihly jsme převrhnout i vázu s růžemi od Báry kluka.
Když jsme se konečně dostaly do auta a zamířily k policejní stanici, Bára se tvářila dost zaraženě a nechápavě a tak jsem jí celou situaci vysvětlila. ,,No tý jo, to je teda vůl, takhle se nechat vyprovokovat!" rozhořčeně na to reagovala a já nemohla jinak, než s ní souhlasit. ,,Žejo, nechápu, proč všechno kluci musí řešit násilím, když se jde normálně domluvit." ,,To si myslíš jen ty, ty najivko." odpálila mě hned. Chtěla jsem jí na to něco namítnout, ale už jsme se blížily ke stanici a já musela hledat parkovací místo, protože tady v New Yorku bylo zaparkovat vždy umění.
Když jsme vystupovaly, najednou mě Bára chytla za paži: ,,Ty Sáro, co si myslíš že se teď bude dít, budou nás vyslýchat, nebo něco takového?" musela jsem se smát, protože byla roztomilá, když mluvila tímhle tónem, ale zároveň mi jí bylo líto, kvůli jejímu strachu z policie. Když byla malá zatkli jí neoprávněně tátu a viděla ho až po dvou měsících úplně vyhublého a ani nekomunikoval. Od té doby se vyhýbá policii velkým obloukem. ,,Neboj, nebudou, jen ho jdeme vyzvednout, protože ještě není dospělý a pak hned zase půjdeme."
Hned po dalších 20 minutách jsem zjistila, že jsem se pořádně sekla. Nakonec jsme tam zůstali trčet přes tři hodiny, protože policisté chtěli ujistit, že tohle bylo poprvé a naposledy a že o nějakých podobných Stevových výstupech nevíme.
Když jsme se konečně dostali ven, Steve nás začal objímat a smát se: ,,Holky děkuji vám moc, nevím jestli bych tam s tím divným chlapem vydržel ještě déle ." ,,To jo, když máš potřebu házet po lidech cihly, tak to asi budeš muset skousnout." smála jsem se mu a Bára se ke mně hned přidala. ,,Ale neboj, až budeš velkej kluk, snad dostaneš rozum." Náš kamarád zrudnul a snažil se obhájit. To se mu ale moc nepodařilo, protože na větu: ,, Hele, 18 mi bude už za měsíc!" jsme reagovaly jen dalším záchvatem smíchu. Ten mi ale moc dlouho nevydržel, protože jsem si vzpomněla na nového partnera z tanečních, se kterým jsem se měla dneska seznámit.