Angel is Broken✔️

38.

Claire Ripstorm PoV

Seděla jsem zabalená v dece na pohovce v obýváku a pouštěla si nějakou otravnou telenovelu s kvízi, většinou jsem odpověď znala, protože mi takové věci vždycky šli.

,,Tady." Přišla hospodyně a přinesla mi další hrnek s čajem, byla milá a starala se o mě jako o vlastní. ,,Moc ti děkuju." Pousmála jsem se a více se zapřela do pohovky.

Ozvali se klíče a odemykání, protočila jsem očima, protože jsem věděla, že přišel právě Dylan.

O chvíli později stál vedle pohovky: ,,Jak se cítíš?" Zeptal se měkkce, zarazila mě jeho náhlá změna chování, štvalo mě, když se někdo choval jak se mu to zrovna hodilo.

,,Je mi líp." Odpověděla jsem bez pohledu na něho, stále jsem zírala na onu soutěž v televizi a uvědomila si jak moc se tu nudím.

,,To je fajn." Odpověděl stroze, opět změna. Odešel.

Popadla jsem čaj a upíjela malé doušky.

,,Nepotřebuješ ještě něco?" Nakoukla hospodyně na mě se starostlivým pohledem. Zakroutila jsem hlavou v nesouhlas a popřála jí hezký zbytek dne. Dali jsme jí na další den volno, aby si mohla užít klid a hlavně své děti.

Nakonec se ozval zvuk dupotu po schodech, pravděpodobně sem mířil Dylan.

,,Jak jsi se tedy rozhodla?" Oddálil telefon od ucha.

Ačkoliv jsem věděla svojí odpověď, kterou jsem měla rozmyšlenou hned, tak jsem pouze pokrčila rameny. Dylan nevypadal nadšeně, udělal pár kroků vzad a zamumlal mojí odpověď do telefonu někomu na druhém konci, bylo mi jedno s kým mluvil, protože i můj manžel mi byl z části jedno.

Když skončil s telefonováním a vyřizováním si svých papírů, tak bylo něco okolo sedmé hodiny a já právě chystala večeři. Nebo spíš jsem se snažila nandat a ohřát jídlo, které mi připravila hospodyně. Kuřecí řízek se salátem.

Jenže k mému překvapení se na večeři přidal i můj otec společně s bratrem, domluvili se na mě, aby proti mně bojovali.

Seděli jsme v tichosti a jedli, ignorovala jsem Dakotovi pohledy a Dylanovi též.

,,Drahoušku, nechceš si to pořádně promyslet?" Řekl otec, když jsme všichni dojedli.

Zamračila jsem se, ale snažila se urovnat chod svých myšlenek a nenechat se vyvest z míry. Dylan je na mě poslal, aby se ujistil, že mě oni zpracují, ale to se pletl.

,, Děkuji, že jste přišli na večeři, ale mé rozhodnutí zůstává stejné." Hrdě jsem si stála za svým.

,,Není to dobrý nápad, ne pro naší rodinu ne, pro Dylanovu." Chápala jsem otcovu porážku, ale tohle byla svým způsobem výhra.

***

Když jsem usnula na gauči téhož večera, protože jsem se díky nevolnostem dívala na nějaký dokumentární film, tak bylo všude zhasnuto, Dylan se pravděpodobně neobtěžoval mě probudit, abych se připojila do ložnice, nevadilo mi to.

Odhrnula jsem deku a dostala jsem se na nohy, abych se v kuchyni mohla pořádně napít.

Pak jsem z okna, ale zahlédla stát v dálce tmavé suv, auto tam stalo od začátku večera, ale nepřidávala jsem k tomu váhu.