1. Kapitola (Prolog)

1.9K 58 1
                                    

Kudrnatá hnědovlasá dívka stala v malé soudní síni. Její vlasy sahali do půlky zad, stáčeli se do krásných loken a přední prameny měli sepnuty dozadu. Černé upnuté šaty nad kolena s černými lodičkami jí dokonale zdůraznili její štíhlou postavu. Pouze na krku měla zlatý řetízek s menším přívěskem a na ruce náramek...
Její tvář však ale nezdobil úsměv nebo šťastný či spokojený výraz, měla na ní kamennou masku bez známky citu. Ale její oči prozrazovali zlost a i smutek. Bojovala sama se sebou aby ji nezačali téct slzy, a tento souboj k jejímu vlastnímu překvapeni dokonale vyhrávala, za žádnou cenu nechtěla člověku který stál před ní ukázat své pocity.

Odhodlaně zvedla hlavu a své kaštanové oči, prudce zabodla do bouřkově modrých které jí probodávali na zpět se samou nenávisti a znechucením. S dokonale padnoucím oblekem a o hlavu vyšší než je ona se nad ní jen povyšoval, což ji vždy štvalo a nikdy nepřestalo.

„Slečno Grangerova a pane Malfoy spojte své ruce prosím" ozval se hlas Ministra kouzel.
Blonďak si pouze odfrkl a v jeho očích byla ještě větší zlost než před par sekundami. Nikdo nemohl uvěřit že tu opravdu stojí. Víc by věřili kdyby se Voldemort opět vrátil, i když to bylo nemožné, než tomuhle. Ale at už chtěl nebo ne musel uznat že Grangerova není špatná...

„Vím ze je to pro vás velmi těžké a nepředstavitelné...ale je to pro dobro všech, oba jste slyšeli slova věštby a my tak musíme učinit, víte jaké by byly následky.." ozval se pro tentokrát ředitelka Bradavic McGonagallova, která tu byla taky, i přesto ze už tři měsíce nejsou studenti, ani jeden k ničemu neměl. Minerva se podívala na blonďáka, který jí jen probodl pohledem. Jistě že to věděl, skončil by v Azkabanu vedle svého otce. Měl by tam i dokonce být, ale dali mu na výběr buď bude stát tady a vše půjde jak má nebo si 3 roky posedí. Možná by teď raději bral ty tři roky než tohle...

„Draco..." ozvala se jeho matka aby ho pobídnula k nějakému pohybu. Stala vedle něho a chápavě se dívala na svého syna stejně tak jako na Hermionu. Pro kterou to citově bylo mnohem horší.

Draco i když velmi nechtěně, a s nenávisti nastavil ruku před sebe. Hermiona jen pohled stočila na jeho ruku, potom na své kamarády. Ginny se na ní dívala s lítosti a podporou. Ron je zamračeně sledoval a Harry měl podobný pohled jako jeho zrzavá přítelkyně, když si bývala lvice všimla jeho nepatrného přikývnutí, opět stočila pohled na blonďáka a svoje oči plné nenávisti které doprovázelo lehké zamračení zabodla do jeho. Zvedla ruku a chytla ho za zápěstí, stejně jako on jí. Hned i když jen na sekundu pocítil jak krásně má hebkou kůži, jako samet. Žádná ruka na kterou kdy sáhl nebyla tak hebká, to ho překvapilo...

Ministr kouzel vytáhl svou hůlku které namířil na jejich spojené ruce. Na konci hůlky se objevilo žluté světlo a ve stejné chvílí se kolem její rukou objevil stejně žlutý řetěz který je omotával. Oba cítili jeho divnou a silnou energii, a oba si moc dobře uvědomovali do čeho jdou. Ale nebylo cesty zpět, ani jiná další cesta...

„Pane Draco Malfoyi přísaháte že nepřerušíte tento slib v podobě manželského svazku?" Zeptal se jednoduše Ministr Draca. Přišlo mu to naprosto nevěřícné a hloupé. Podíval se na svého hnědého kamaráda Blaise, který stál za Grangerovou, on se ale jen usmál a pokročil rameny. Kdyby Blonďák mohl na všechny by poslal smrtící kletbu. Tohle je nehoráznost, ale věděl ze to musí udělat i pro matku, pro sebe a vlastně pro všechno co jsou mezi živými...

„Přísahám" řekl Draco tak chladným tónem ze všem kteří se v místnosti nacházeli naskočil mráz po zádech. Jestli teď ta holka řekne ne, tak ji prokleje a bude mu to jedno protože do Azkabanu by stejně šel...

„Slečno Hermiono Grangerova přísaháte že že nepřerušíte tento slib v podobě manželského svazku" Zeptal se tentokrat jí Ministr se stejnými slovy. Na hrudi měla plno bolesti. Chtěla křičet. Ale byla silná zvládla toho tolik a nějaký blonďatý arogantní blb ji nedostane na dno.

„Přísahám" řekla pevným a odvážným ohlasem. Draco v něm, i když s těží a nepatrně poznal bolest

„Slib je uzavřen" ohlásil Ministr kouzel Kingsley Pastorek, sklonil hůlku a světlo které omotávalo jejich spojené ruce se rozplynulo. Necítili změnu, pouze pořad stejný odpor ale cítili energie kterou z kouzla nasáli. Od této chvíle byly oba důležitě navždy poznamenaní. Oba byly ale přesvědčeni a rozhodnutí ze se budou chovat jako před tím, jako by se nic nestalo, jen s tou změnou že papírově jsou manžele ale sobě nepatřili, nebyly svoji žádným kousek jejích pocitu. Pouze v papírech teď a ve všech možných dokumentech nebo dokladech bude Hermiona jako paní Malfoyová. Nad tím se ji dělalo zle, ne ze by to bylo špatně příjmení ale špatný člověk byl ten komu jméno patřilo.

Vlastně věděla že to není zas tak špatný člověk, byl smrtijedem proti své vlastní vůli, pod velkým tlakem, drsnou výchovou a když se zamyslela víc tak vlastně ani nikdy nikomu neublížil. Pouze se ke všem choval arogantně, povýšeně a špatně...Proto ho nenáviděla...

I Draco věděl ze dívka se kterou je teď spojený není špatná. Byla chytrá, hodná, někdy i drzá ale měla svou hlavu. Musel uznat ze je i hezká...

Prophecy / DramioneWhere stories live. Discover now