PÍRKO

15. kapitola

,,Věříš ve Hvězdný klan?" zeptal se Pírkotlápek.
,,Ano, proč bych nevěřila?"
,,Já nevím, jen že nikdo neví jestli fakt něco takovýho existuje..."
,,Jasně že existuje. Jak jinak by léčitelům přicházela znamení a velitelům se přidělovalo devět životů?"
,,Asi máš pravdu."
Pírkotlápek chvíli jen tak ležel na sešlapané trávě a zamyšleně hleděl do dálky.
,,Asi bych už měla jít..." zamumlala Noční nemoc a zvedla se k odchodu.
,,Proč?" mňoukl zklamaně Pírkotlápek.
,,Slíbila jsem Dubovému měsíci, že si vezmu večerní hlídku."
Noční nemoc se přitiskla k hnědému učedníkovi a zmizela v řece a pak následně na svém území.
Pírkotlápkovi se nechtělo vracet do tábora.
Slunce bylo ještě poměrně vysoko a pochyboval, že ho Ledový tesák ještě požene na výcvik.

Loudal se podél řeky a sledoval své zablácené a mokré tlapky.
Když se probral ze svých myšlenek, stál u hráze.
Jeho pohled upoutalo cosi černého, mizícího v díře v Kamenné hradbě.
Dírou zmizel i krátký bílý ocásek. Pírkotlápka napadlo, že to bude králík, ale i tak se vydal blíž.
Přebrodil se řekou a nakoukl dírou ven. Měl nutkání prolézt a porozhlédnout se po tom zvířeti, ale zároveň mu to nahánělo strach. Strach, že pokud tam narazí zase na to velké šedé zvíře, vlk, tak jeho kamarádi už tam nebudou, aby ho zachránili.
No tak Pírkotlápku, vzpamatuj se! Okřikl sám sebe v duchu, nadechl se a vrhnul se skrz Kamennou hradbu.
Ohlížel se kolem ale nic neviděl, jen stromy a spadané listí.
Až pak mezi stromy spatřil kočku. Byla černá a svýma dvoubarevnýma očima koukala přímo na Pírkotlápka. Pomalu mrkla a pak se zase dala do běhu.
,,Hej! Počkej na mě!" zavolal Pírkotlápek ačkoliv mu odpověď nepřišla. Sledoval tu černou kočku, která ale následně vyskočila na něco hladkého a vysokého a zmizela.
Bylo to ploché a ze dřeva, ale bylo to menší než Kamenná hradba.
Pírkotlápek do toho zaryl drápky.
Ucouvl dozadu, odrazil se a přeletěl tu věc. S heknutím dopadl na tvrdou zem a narazil si čumák.
,,Au!" zavrčel Pírkotlápek a sledoval krvavou šmouhu na zemi. Stál na něčem tvrdém a připomínalo to placatý kámen.
Byla z toho udělaná jakási cesta.
Vyplivl cosi bílého na zem, mezitím se mu tlamička dál plnila krví.
,,Hej, co tady děláš ty kryso?" ozvalo se zasyčení před učedníkem.
Stál před ním tmavě zrzavý kocour s černým obojkem kolem krku a za ním seděl ten černý strakatý kocourek s dvojbarevnýma očima a oranžovým obojkem.
Když se na ně Pírkotlápek podíval, ten zrzavý kocour se zarazil.
,,Pírečku?" zamumlal kocour a doširoka otevřel oči.
,,Co?"
,,Jmenuješ se takhle, ne?"
,,Jmenoval, ale jsem Pírkotlápek." opravil toho mazlíčka Pírkotlápek.
,,Odkud mě znáte?"
,,Já jsem…tvůj otec a tohle…tvůj bratr." kývl zrzavý směrem k černému mazlíčkovi.
,,Cože?"

~