VE STÍNU RYCHLOSTI

NOVÝ START

ROSIE BLACKWOOD

o rok později 

,,Další sezóna je tady, tak si pojďme zrekapitulovat tu předchozí, která byla podle mě dost napínavá..." povídala televizní moderátorka.

Už je to rok. Bleskne mi hlavou nepříjemná bolest ze všech myšlenek a vzpomínek, které jsem prožila. Můj náhlý odchod po závodě ve Francii možná zarazil všechny kolem, ale i přesto jsem to byla já, kterou to vzalo nejvíc. Z neznámého důvodu jsem šla a rozhodla se tak jak se rozhodla. Jestli toho lituji? Vlastně ani nevím. Poslední dobou toho na mě bylo moc a veškerý nátlak, který se stále zvětšoval bych už asi tak úplně nezvládla.

,,Je to zajímavé, všichni vypadají teď tak bezstarostně, ale opak je pravdou." řeknu do prázdné místnosti. Bydlela jsem sama v malém bytečku, který jsem si po odchodu nebo spíš odjezdu z Francie pronajala v dalekém centru Londýna. Bylo to narychlo a finančně ještě náročnější, ale na konec se to všechno vyřešilo dřív, než bych kdy čekala. Co se ale práce týče, s tou to bylo podstatně horší. Skoro půl roku jsem zůstala bez ní. Nebo spíš, každé ráno, až do dopoledne jsem si přivydělávala jako servírka v místní restauraci. Jelikož jsem tam ale nebývala plnou pracovní dobu, tak to také bylo poznat na platu. Později, tedy až v tento měsíc jsem si konečně našla práci, která bude podstatně o něco plnohodnotnější. Dnes začínám jako chůva u zaneprázdněných lidí, kteří však mají jedno malé dítě, které jim s činnostmi moc nepomáhá. Mě osobně tenhle druh povinnosti nevadí, jelikož mám už od nedávna práci s lidmi, je jedno, jestli to jsou staříčci, kteří si pravidelně ve stejný čas chodí pro kávu nebo známí jezdci, kteří se dožadují úplně jiných věcí, nebo v neposlední řadě s dětmi, kteří možná podle některých nejsou zrovna prací snů. 

Pan Oliver s paní Savannah jsou lidé, kteří člověku už od začátku dokáží dát jistý komfort a příjemný pocit bezpečí. Je to mladší pár, který ale hodně cestuje kvůli pracovním povinnostem. Jejich dvouletá dcerka Mila je snad tou nejroztomilejší maličkou bytostí, kterou jsem kdy viděla. ,,A tady tohle je zásuvka, ve které jsou ty nejdůležitější věci, které obě budete potřebovat." pokračuje paní N. v rozhovoru, který se pomalu ale jistě začal točit do monologu. ,,Kdyby se cokoliv stalo nebo bys něco potřebovala, tak rozhodně volej. Je jedno kdy nebo kde zrovna budeme, vždycky to vezmeme a problém se budeme snažit vyřešit." usměje se na mě vlídně. Přikývnu a úsměv jí následně opětuji. ,,Tak to bude pro dnešek asi všechno, " usměje se. ,,ještě připomínám rozpis, který máš v mailu nebo rovněž vytisknutý na ledničce. Teď už ale budu muset běžet." řekne a vlepí polibek malé na tvářičku. ,,Mějte se tady. A ty moc nezlob." dodá a pak už nás v místnosti nechá samotné.

,,Tak už je to jenom na nás, Milo."