Ovlivnění osudem

21. kapitola

Monica vstala ze země a okamžitě běžela k Sebastianovi, padla vedle něj na kolena a celá se třásla. „Bože... to ne... prosím to ne... Sebastiane, lásko moje..." Plakala, nevěděla, co má dělat, bála se, že by mu mohla ještě víc uškodit, bála se, že když nic neudělá, že to bude ještě horší. Sebastian byl v bezvědomí, vypadalo to dost vážně. Kousek od něj ležela zničená motorka, která schytala náraz jako první a tím trochu utlumila náraz do Sebastiana. „Pomoc!" Zakřičela nahlas. „Prosím..." Vytáhla z kapsy mobil a chtěla zavolat záchranku, ruce se jí ale tak třásly, že nebyla ani schopná ho odemknout. Nakonec ho odhodila zoufale vedle sebe a rozplakala se ještě víc.
Thomas to celé sledoval, držel křečovitě volant. „Proboha... Co jsem to udělal?"
Na místo se ale už scházeli pozvaní hosté, protože někdo slyšel hluk. Když jim začalo docházet, že došlo k nehodě, byli v šoku. Jedna žena okamžitě zavolala záchranku, dalších několik lidí šlo k Sebastianovi a Monice.
„Proboha, co se tady stalo?" Zeptal se jeden z mužů. Monica ale nebyla schopná to vysvětlit, jen plakala a držela Sebastiana za ruku. V tu chvíli jako by se zastavil čas. Monica přestala vnímat hlasy, i když se u ní zastavili její rodiče a chtěli ji odvézt, stále jen plakala a nechtěla se od Sebastiana hnout. Mezitím přijela sanitka a začali se zjišťováním stavu u Sebastiana. Jeden z mužů se snažil Monicu odvézt. „Ne... ne..." Bránila se, ale nakonec ji odvedli stranou, ona ale nemohla spustit oči z nehybného Sebastiana.
„Slečno, slečno, jak vám je? Jak se vám to stalo?" Zeptal se zdravotník a snažil se zaujmout její pozornost. Musel otázku zopakovat třikrát, než se na něj Monica vůbec podívala.
„Cože?" Nechápala.
„Jste zraněná, máte ránu na hlavě. Nejspíš budete mít otřes mozku. Musíme vás vzít do nemocnice." Monica si to za celou dobu neuvědomila, ale při pádu se zranila o kámen u cesty, na hlavě měla ránu, která krvácela. Když se ji před příjezdem záchranky ostatní snažili pomoct, všechny odháněla. Zdvihla ruku a dotkla se rány na hlavě. Ucukla bolestí, až teď jí došlo, že je také zraněná. Mezitím naložili Sebastiana na nosítka a dávali ho do auta. Když to Monica viděla, ihned běžela k sanitce, zrovna když jeden ze zdravotníků zabouchl dveře.
„Počkejte!" Volal na ni zdravotník, který se o ni předtím staral.
„Prosím, prosím, jak mu je?"
„Je to vážné, musíme okamžitě jet."
V tom přiběhl druhý zdravotník k Monice a chytil ji. „Slečno, musíte být v klidu."
„Ne, já musím... musím jet s ním!"
„Ne vy pojedete s námi, máme tady ještě jeden vůz." Mezitím sanitka se Sebastianem nastartovala a rozjela se.
„Sebastiane! Ne! Prosím!" Křičela Monica. V tom se jí zatmělo před očima a ztratila vědomí.

Nová linie příběhu:

„Co... co jsi to udělal?" Monica byla v šoku. Po kolenou se dostala až k muži, který ležel kousek od ní. Teprve teď zjistila, kdo to vlastně je. Byl to Sebastian. „Bože můj... Pomoc! Prosím pomoc!" Křičela Monica.
Thomas to celé sledoval, držel křečovitě volant. „Proboha... Co jsem to udělal?"
Na místo se ale už scházeli pozvaní hosté, protože někdo slyšel hluk. Když jim začalo docházet, že došlo k nehodě, byli v šoku. Jedna žena okamžitě zavolala záchranku, dalších několik lidí šlo k Sebastianovi a Monice.
„Proboha, co se tady stalo?" Zeptal se jeden z mužů.
„Já... on... bylo to tak rychlé a on... bože... zachránil mě... a já..." Monica sama nevěděla, co říct. Pořád nemohla uvěřit tomu, co se právě odehrálo.
Thomas vystoupil z auta.
„Co se to tady stalo? Co je to za chlapa? Co se to tady děje?" Vyhrkla na něj jeho matka. Thomas ale jen kroutil hlavou a vypadal, že je úplně mimo.
Z povzdálí celou scénu sledovala Natasha, když se ale začali scházet lidé k nehodě, raději utekla pryč.
„O proboha, holčičko! Jsi v pořádku?" Zeptala se matka Monicy, když viděla svou dceru v šatech od krve klečet vedle Sebastiana.
„Já ano, ale on potřebuje záchranku a rychle!"
„Sanitka už je na cestě." Prohlásil muž v davu. Lidé se snažili pomáhat, co to šlo.
„Má velmi slabý puls. Ale žije." Prohlásila jedna žena, která zkontrolovala Sebastianovi puls. „Snad tady bude sanitka rychle." Většina lidí ale jen stála a šeptali si různé teorie, co se mohlo stát.
„Možná jsou to milenci... Šlo o mileneckou hádku... Ano určitě..." Ozývalo se šeptem z davu. Monica se to snažila ignorovat, držela Sebastiana něžně za ruku a šeptala. „Budete v pořádku... musíte být v pořádku..." Srdce jí bilo jako splašené, stále si připadala jak ve špatném snu, ale cítila něco velmi zvláštního. „Jak je tohle vůbec možné, kde se tady tak najednou objevil? A proč?" Pomyslela si.
Sanitka za chvíli přijela, začali kontrolovat Sebastianův stav a nakonec ho naložili do sanitky.
„Můžu jet taky?" Zeptala se Monica.
„Vy jste příbuzná?"
„Ne... já... nejsem."
„Je mi líto." Zakroutil zdravotník hlavou a nakonec Sebastiana odvezli. Monica sledovala, jak sanitka odjíždí. Poté si všimla, že je tam i policejní auto a že jeden z policistů vyslýchá Thomase, byla u něj i jeho matka. Thomas se držel za hlavu. Druhý policista mířil k Monice, než k ní ale stihl dojít, Monica se rozběhla k Thomasovi a vrazila do něj. Ten se zapotácel a spadl na zem, protože to nečekal, zničeně se na Monicu podíval.
„Co jsi to udělal!? Co jsi to sakra udělal!?" Křičela na něj.