Two destinies and one person (Marauders)

7.

Tohle byli její první vánoce, které strávila v Bradavicích a mělo to něco do sebe. Sice 23. dospávala celou tu tragédii, ale 24. byl super den, ráno se probudila do další vrstvy sněhu a tak se šla projít. Po snídani si všimla několika holek z mladších ročníků, jak jdou z učebny profesorky Greenové s bruslemi na led. Profesorka učila volitelný předmět Studium mudlů, tam sice Josie nechodila, ale zabruslila by si ráda. 

První, kdo ji naučil na bruslích nebyli rodiče ani prarodiče, ale byla to její sestřenice Lily Luna.  Vydala se tedy do jejího kabinetu, zaťukala a chvíli vyčkala. Když se dveře otevřeli, naskytl se jí pohled na mraky a mraky věcí mudlovského původu. ,,Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli nemáte jedny lední brusle na půjčení" zvýšila hlas, aby ji profesorka uslyšela. Nikdo neodpověděl, ale byli slyšet rány a kroky. A po pár minutách se před ní zjevila profesorka Greenová s párem bruslí. ,,Je to číslo 40, poslední pár, přišla jste včas slečno.." ,,Greyová" dopověděla za ní. ,,slečno Greyová. Kouzlo na zmenší nebo zvětšení, když tak hádám znáte" znělo to jako otázka, ale byla to věta. ,,Ano znám, a kdy vám je mám vrátit?" zeptala jsem se ještě. ,,To je na vás, nejlépe někdy v blízké době, ale dokonce zimy to bude fajn" řekla a pomalu se proplétala mezi mudlovskými věcmi do středu kabinetu. Greenová byla divná. Ale Jocelyn si slíbila, že je nejpozději vrátí po Novém roce. 

Nadšeně se oblékla do kabátu,který jí před pár dny poslala Euphémie s malým vánočním dárečkem a s dalšími kousky zimního oblečení. 

Celá nadšená se vydala k jezeru, kde viděla už pár nemotorných bruslařů. Mezi nimi zahlédla i platinově blond vlasy Pandory, která někoho vláčela po ledu a ten někdo vypadal, že buď brzy skončí na ledu nebo skončí na ledu a se zlomeninami. Kolem nich kroužila další postava,která už uměla zřetelně bruslit a nedělalo mu to problému a nakonec uslyšela i Pandořin hlas. ,,Evane Rosiere! Okamžitě si nazuj ty brusle nebo řeknu tvé matce, aby ti domluvila sňatek s někým opovržihodným!" zařvala na něho a na chvilinku pustila ruce dotyčného před ní. Bárty jak jsem hádala už v další sekundě ležel na ledě a podle postavy jsem zjistila, že by to mohl být Regulus. Regulus pomohl Bártymu na nohy, ale dřív než to dokázal skončil na ledu taky. Takže zase tak dobře mu to asi nepůjde. ,,Je ahoj Jocelyn!" pozdravila mě Pandora už pět metrů před tím než k nim dorazila. ,,Zdravíčko" pozdravila jsem je naoplátku. ,,Umíš bruslit?" zeptal se mě z ledu Regulus, ale byl na okraji, ale z ledu nevystoupil. ,,Jojo, řekněme, že jsem naučila už několik desítek dětí na bruslích" odpověděla jsem s úsměvem. ,,Tady je jedno dítě, které potřebuje naučit na bruslích" ozvala se hned Pandora, když zavazovala tkaničky na bruslích Evanovi. ,,Nejsem dítě a už vůbec nepotřebuju pomoct vázat tkaničky, Doro"odtáhl rychle, ale celkem opatrně brusli od Pandory. Mezitím jsem si navlékla i já brusle a překvapivě mi s tou vrstvou ponožek padly. Rozjela jsem se po ledu a začala si to připomínat. Nakonec jsem si objela půl kruh a vrátila se k Pandoře a Regulusovi, kteří podpírali Bártyho a Evana. 

Vyfasovala jsem Evana, zatímco Pandora se snažila naučit bruslit Bártyho. Regulus už byl pokročili student, takže se vysmíval Bártymu a schválně ujížděl. Byla to malichernost, ale stále jsem se musela smát tomu, jak se pustil Pandory a chtěl praštit Rega a místo toho se natáhl jak dlouhá tak široká. 

S nimi ty prázdniny utekli rychle.  Pandora mi dokonce jednou ukázala i Komnatu nejvyšší potřeby ve které se scházali a trávili tam velké množství času, protože nikdo nevěděl, kde se nachází. A takže jsem tam s nimi trávila neuvěřitelnou hordu času. Bylo to fajn, bylo to jako by žádná rivalita mezi námi nebyla. Evan mi dokonce pomáhal se starodávnými runami. Jeden večer jsme se všichni strašně zkouřili a povím vám jít zkulená do schodů, co se hýbou je velký špatný. Naopak Bárty ze schodů spadl a všichni čtyři zhulenci ho museli dotáhnout na ošetřovnu skoro v jedenáct večer, protože si zlomil nohu. Silvester jsem nakonec strávila v náručí úkolů ze všech předmětů, co mi zbývali, což byli skoro všechny. 

Po Silvestru mě přepadla moje hlava a další uvědomění, co se před pár dny stalo a skoro celý den jsem nevytáhla paty z postele. 

Druhého dne Nového Roku jsem začala uklízet, protože jsem se k tomu za celé dny nedostala a byl tu po mně bordel a holky měli přijet už večer. Z toho strachu, že to nestihnu uklidit, jsem skončila ještě před obědem. Nakonec jsem si řekla, že si zajdu zatrénovat na koštěti.