Zlomeni (George Weasley fanfiction)

Kapitola 4

„Dneska je řada na mně, abych tě někam vzala," usmívala se, když couvala ze dveří jeho obchodu a táhla ho za obě ruce ven.

„Pozor," strhnul ji k sobě tak prudce, až mu narazila do hrudi. Málem totiž zády drcla do kolemjdoucího. Zvedla k němu obličej a pár vteřin si hleděli do očí. Nepatrně se k ní naklonil a jí projelo mravenčení po páteři.

„Tak abychom vyrazili, ne?" usmál se na ni s rošťáckým úšklebkem.

Zavedla ho do útulné irské hospůdky.

„Natrefila jsem na to úplně náhodou. Mají tu nejlepší žebírka a poctivé irské pivo. Doufám, že piješ pivo?" ubezpečovala se. Oddychla si, když přikývl.

Překvapilo ho, kolik se toho do jejího droboučkého tělíčka vejde. Brzy cítil, že mu alkohol nebezpečně stoupá do hlavy. Když se po příjemně stráveném večeru konečně zvedli k odchodu, bylo udržení stability bez známky zavrávorání tak trochu výzvou. Grace překvapivě působila, jako by celý večer pila jen vodu.

„Tak teď se cítím fakt trapně, Gracey. Netušil jsem, že držet s tebou krok bude tak náročné."

„Náhodu. Jsi roztomilý, když jsi takhle připitý. Asi jsem tě měla upozornit, že mám fakt výdrž."

„No, vyškrábat se do bytu snad nějak zvládnu. Jediné štěstí, že jsem nedávno začal pracovat na novém sortimentu cukrovinek pro dospělé. Součástí jsou střízlivějící sušenky, abstinenční arabesky a protikocovinové perníčky. Pár prototypů na vyzkoušení tam mám."

„Víš co? Raději tě doprovodím až nahoru," usoudila, když se zastavili před obchodem. Ne, že by byl vyloženě opilý a nemohl to zvládnout sám, ale cítila se za jeho stav maličko provinile.

***

Podkrovní byt byl plný různých drobností a rozdělaných projektů. Očividně v něm nejen bydlel, ale také vyvíjel nové produkty do obchodu.

Zamířil do kuchyně a úlevně se zakousl do jedné sušenky, která po prvním soustu začala eliminovat úroveň alkoholu v jeho krvi.

„Dáš si taky?"

„Ne, díky, já jsem v pohodě."

„Ani ochutnat?"

„No dobře, tak se předveď, jaký jsi pekař," usmála se a přistoupila k němu. Ukousla si a na tváři se jí objevil uznalý výraz.

„Hm, nemáš to vůbec špatné. Ale jsou trochu suché. Mohla bych dostat sklenku vody?"

Natočil jim z kohoutku oběma. Zhluboka se napila.

„Teda, musím uznat, že po všem tom pivu přijde nakonec sušenka přeci jenom celkem vhod. Dáš mi ještě kousnout?"

Odložil skleničku na linku a natáhl k ní ruku s cukrovím. Těsně před jejími ústy s ní ucukl a v náhlém popudu místo toho přitiskl své rty na její. Spočinul tak na vteřinu. Pak dvě. Neodtáhla se. Oddálil svůj obličej a čekal, jestli mu jednu vlepí, nebo uteče. Překvapeně zamrkala.

„Tohle bylo...lepší než sušenka," zašeptala. Položila mu dlaň na zátylek a přitáhla si ho k sobě. Jejich rty se nejprve znovu lehce dotkly, než se odvážily spojit v dlouhém, hlubokém polibku.

Shrnul věci z pohovky stranou, aby se měli kam usadit. Stáhl jí gumičku z vlasů, které dnes měla svázané jen do dlouhého ohonu. Prohrábl jí je, uchopil její tvář do dlaní a něžně ji políbil.

„Líbíš, se mi, Gracey. Strašně se mi líbíš," zašeptal u jejích rtů. „A teď nemyslím jen to, že jsi vážně krásná. Ale máš úžasnou povahu. Jsi svá a na nic si nehraješ."