Chlapci pomohl nasednout na koně a sám si sedl za něj. Nemohl ho tu tak nechat. Obzvlášť když jeho otec byl v tom lese také. Mohl by si myslet, že jde o srnečka a s nebohým chlapcem by byl ámen. Shoto jen lehce pobídl koně a pomalejším krokem se roz...
,,Mami! Mami, podívej!" bežel za královnou Rei její nejstarší syn, Touya. Rei se na něj s úsměvem otočila. Touya držel v rukou malý dřevěný meč, akorát tak velký pro něj. Udělal několik výpadů, aby se předvedl co už umí. Byl neskutečně nadšený z toho, co ho otec naučil. ,,Už mi to jde! Určitě budu jednou skvělý válečník." Vesele poskakoval okolo Natsua, druhého nejstaršího, který mu ochotně hrál draka. Fuyumi Touyovi vesele tleskala, jakožto jejímu zachránci. Rei k nim přišla blíž a pohladila ho po tváři. ,,Touyo, krále nedělá jen válčení. Nezapomeň, že nesmrtelným se v očích poddaných staneš jen tehdy, když budeš vládnout dobře a spravedlivě." Malý princ netušil co tyto slova měla přesně představovat. Veděl dobře, že nesmrtelným se nemůže stát nikdo. O to víc byl zmatený, když věděl, jaký je jeho otec. ,,Matko, ty to ale nechápeš. Podívej se na tátu. Každé království se bojí s ním dostat do sporu. Takovým chci být králem. Chci aby se mě báli." Chvíli mezi nimi bylo ticho, dokud se zpoza matky nevybatolil maličký Shoto. Usmíval se od ucha k uchu a pohled mu zrovna padl na meč. Chtěl moc být jako jeho velký bráška a ukázat mu, že to zvládne i on. Po meči sáhl, ale Touya ho rychle setřásl pryč. ,,Nesahej na to! Tohle není hračka pro malé děti." Zmatený Shoto se dal do breku.Touya se k němu nikdy nechoval příliš přátelsky, tedy alespoň z toho co si pamatoval. Přesto byl jeho velkým vzorem. Pravdou bylo, že na něj Touya žárlil. Cítil z otcovy strany, že má jeho bratra radši. Navíc jako nejstarší bratr na sobě nesl zodpovědnost za ostatní sourozence. Rei se Shota marně snažila uklidnit. Maličkýma ručkama se stále snažil sápat po meči, dokud Touya necouvl. ,,Co se tu děje? Proč Shoto pláče?!" ozval se Enjiho hlas za nimi. Touya se otočil a usmál na svého otce. ,,Tati! Podívej se co jsem se nauč-" Jeho otec ho ihned přerušil. ,,Odpoví mi někdo na moji otázku?" Podíval se po všech okolo. I Shoto už přestal plakat. Po chvíli ticha se mu to Fuyumi rozhodla říci. Tak jako tak by se to dozvěděl. Čím déle mlčeli, tím horší viníka čekal trest. ,,Touya na něj křičel. Ale ne moc," dodala rychle. Touyovi přeběhl mráz po zádech z pohledu jeho otce.
Ten večer to neodnesl jen on, ale i jejich matka. Takhle si na nich vznětlivý král léčil své komplexy. ,,Všechno je to jen tvoje vina," vzlykl Touya k Shotovi, když byli v místnosti sami. Shoto, který ještě ani neuměl mluvit ale vypadal, že rozumí tomu co mu říká. Nerozuměl, ale cítil že je jeho bráška smutný. ,,Proč tě má radši? Copak by si zvádl ten meč vůbec unést? Proč mě chválí, když mě kvůli tobě vždy zase seřeže. Nesnáším tě, Shoto." Touyovi vzlyky se změnily v slzy, které se mu koulely po tvářích dolů. Myslel to přesně tak, jak řekl. Nebo si to alespoň myslel. Shoto vstal ze země a došel k němu. Pohladil ho po vlasech a objal. Jeho ruku plnou modřin mu pofoukal a na každou z modřin dal malou pusinku. V Touyovi se mísilo mnoho pocitů. Jeho slzy začaly brát na intenzitě, zatímco svého nejmladšího bratra objal.,,Ty spratku," zašeptal, ale nepouštěl ho. Nechtěl ho pustit. Proč? Protože ho měl strašně rád.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
(Tenhle fanart mi tu situaci dost silně připomíná ^^)
