I'm sorry [CZ]

I'm sorry

 Třásla jsem se potlačovanými slzami.

 V ruce jsem svírala střep ze zrcadla. Bylo mi úplně jedno že byl pokrytý krví, která mi začala téct z dlaně, protože jsem ho svírala příliš pevně.

Teď už s očima plných slz jsem se ztěžka posadila na postel.

 ,, Jsem pro všechny přítěží."

 ,, Každému koho znám jsem zničila život. "

 ,,To kvůli mě se otec s matkou rozvedl."

 Pokaždé jsem se řízla.

 ,, Jsem k ničemu. "

 Tato tři slova vyvolala nechtěne vzpomínky.

(Flashback do doby kdy je Willow 5 let) 

 Můj velký bratr Seb mě právě přivedl ze školky.

 Máma stále pracovala a Seb dělal úkoly.

 Nudila jsem se.

 Rozhodla jsem se prozkoumat kuchyň.

 Do kuchyně jsem nikdy nesměla. 

 Máma i Seb říkali, že kuchyň není pro děti.

 Potichu jsem otevřela dveře.

 Kuchyň byla celkem malá.

Na  různých poličkách byly naskládány do uhledných řad a sloupců talíře a misky.

 Moc se mi to líbilo. Až budu velká taky chci mít takovou kuchyň. 

 Najednou jsem si všimla talířů od babičky, které byly položené na stole.

 Opatrně jsem je vzala a prohlížela si je.

 Když jsem je chtěla dát zpátky, prudce se otevřely dveře.

 Stála v nich máma.

 Polekala jsem se a upustila talíř. Spadlo to na zem a rozbilo se.

Začala jsem se třást strachy.

 Najednou jsem pocítila bolest na tváři. To byla máma. Začala na mě křičet. Jediné co jsem postřehla bylo to, že jsem k ničemu.

 Pak mě poslala do pokoje.

(Konec flashbacku)

 Z očí mi vytryskly nové slzy.

 Od té doby se ke mě matka začala chovat chladně. Byla tak vzdálena. Pořád mě ignorovala.

 Stále nechápu proč.

 Teď si přeju, aby tady byl Sebastian, ale on tady není.

 Je někde na opačné straně kontinentu.

 Přeju si, aby právě teď vběhl do mého pokoje, vytrhl mi střep z ruky, objal mě a donutil mě slíbit, že to už neudělám znovu.

 Přeju si, aby to bylo vše při starém, kdy mě matka ještě neignorovala, kdy Sebastian bydlel s náma, a kdy jsem ještě neznala Valeri.

Řízla jsem se.

 Stále ještě bolí to co o mně řekla.

(Před týdnem)

 Šla jsem do školy a uviděla Valeri, chtěla jsem ji jít pozdravit. Když jsem viděla jak mluví s Lillian a Esther zastavila jsem se a potichu přišla blíž

 ,, ... a víš co jem slyšela o Willowině bratrovi? Prý potom co se jeho přítel zabil odjel na úplně opačnou stranu Austrálie. Prý chtěl zpáchat sebevraždu."

 Zamračila jsem se. 

Proč se o tom Valeri bavi s Lillian a Esther?

,, Val ?" zeptala se Lillian ,,Proč se bavíš s tím exotem?"

 ,, Já se s ní nebavím. To ona se za mnou táhne jako ocas." řekla Valeri, ne Valerie, tak nahlas, že by to slyšeli i na druhé straně ulice.

 Začaly mě pálit oči.

 Proběhla jsem kolem nich a snažila se dostat co nejdál.

(Současnost)

Řízla jsem se.

A znova ... a znova.

Z posledních sil jsem vzala telefon a najela na zprávy, které jsem měla se Sebastianem.

 Omlouvám se Sebe, uvidíme se v podsvětí.

 Pak jsem si už jen lehla a nechala sve ruce krvácet.

 Předtím,než jsem zavřela oči, tak jsem si vzpoměla na babiččina slova: ,, Život je krutý, ale smrt je spravedlivá."

 Usmála jsem se. Měla pravdu.

 Jako vždy.

--------------------

(525 slov)