vydržíme to...

29. část

večer s dědou byl fajn, hodně jsme si povídali, ukázal jsem mu pár fotek Amálky a dali si jak jinak než jídlo a samozřejmě špagety, které jsem uvařil v rychlosti když jsem přišel domů. na dědovi bylo hodně vidět že je rád, že má konečně vnouče, které si přál, ale já se k tomu moc neměl, ne moc, ale spíš vůbec, večer uběhl rychle, když děda byl na odchodu, rozhodl jsem se, že ho doprovodím, když jsem doma sám, tak nemusím spěchat. dědu jsem vyprovodil až před dům,tam jsme se rozloučili a já se vydal na zpět na cestu domů, vzal jsem to kolem ZOO a přes park, kde jsme chodili vždycky s Aničkou, ale teď už budeme chodit tři, tahle myšlenka mi vykouzlila úšměv na tváři a vydržel mi po celou cestu domů. Doma jsem umyl nádobí a utřel, a chvilku jsem si psal s Aničkou, už mi chyběla, sice je to jenom jedna noc, ale i tak..byli jsme spolu pečený vařený, takže to byl nezvyk, každopádně jak jsem se tak koukal po mém malém bytečku, došlo mi, že to není úplně ideální rozměr pro tolik osob, vlastně mi to už došlo dřív, ale teď jsem nad tím opravdu přemýšlel, místo tu jako bylo, to ano, ale myslím, že by jsme si po čase lezli na nervy, přeci jen je to jedna místnost plus koupelna, ale tak tam nikdo spát nebude. tuhle myšlenku jsem neopouštěl, zapl jsem notebook a koukal po nějaký větších bytech nebo rodinných domů. hledal jsem ani ne 10minut a našel jsem krásný rodinný domek se zahrádkou a přímo ve městě, což je skvělý, nebudeme to mít daleko do práce. inzerát jsem si vyfotil do mobilu a rozhodl je počkat až se vrátí Sid. odložil jsem počítač, dal si rychlou sprchu a šel spát.

druhá strana:

celý den jsem ležela, už se mi trochu vracela ta energie, ale pořád to nebylo ono, většinu času jsem koukala na Amálku, nemohla jsem se na ni vynadívat, chvilku jsem si psala s Adamem a poslala mu pár fotek malé, které prý ukázal dědovi, takže měli nějakou dobrou večeři. Kdybych měla s kým vsadila bych se, že měli špagety. Narozdíl ode mě, já tu přežívám na s prominutím na hnusných obědech,někdy mi to příjde, že je to horší,než školní jídelna. S pohledem na malou Amálku jsem usla a spala až do rána.