was it just a coincidence?

thirteen / im with you charl

Když jsme dojely do nemocnice, v čekárně už stál vyděšený Gavi.
Šla jsem mu naproti.
A : Gavi promiň
G : bude v pohodě? - zeptal se se slzy v očích
A : měla by
G : je to moje chyba
A : není! Je to má! Neměla jsem ji tam nechávat samotnou, když po ní všichni jdou
G : kdybych nebyl známý, nic takového se jí nestane
A : nemůžeš si to dávat za vinu! - přišel k nám pan doktor
D : Bude v pohodě. - oba jsme si oddychli
D : Pořád se nevzbudila, ale za pár hodin by se měla probudit. Volali jsme policii, kamerový systém to má celé natočené.
A : dobře
D : volali jste jejím rodičům?
G : každou chvíli by měli být tady
D : dobře
G : kdy za ní budu moct jít?
D : teď ji nechte v klidu. Řekl bych, že tak za dvě hodiny
Bylo už pozdě večer. Něco kolem třičtvrtě na dvanáct večer.
A : Jestli se chceš prospat, opři se o mě
G : nemůžu spát. - vyčítala jsem si to. Byla to jen má chyba. Můj malý bráška má konečně někoho opravdu rád. A já mu přidělím takové starosti. Doufám, že to vše dopadne dobře a jsem ráda, že mi to nevyčítá a není na mě naštvaný.
Po dvou hodinách za námi přišel doktor, že můžeme jít za Charlott.
Z POHLEDU CHARLOTT :
Viděla jsem před sebou černo a nemohla se z něho dostat ven, když najednou jsem v dálce uviděla světlo. Rozeběhla jsem se k němu a vzbudila se. Nevěděla jsem, kde jsem. Byla to snad nemocnice. Myslela jsem, že to je jen noční můra, a tak jsem zavřela oči a znovu usnula. Tentokrát to byl jiný pocit.
Z POHLEDU GAVIHO :
Vešli jsme do pokoje a já ji spatřil. Měla přes celý obličej modřiny. I na rukách. Nemohl jsem nic říct.
D : už jenom spí
A : necháme vás o samotě - Doktor s Aur odešli a já si šel sednout k Charl
Z POHLEDU CHARLOTT :
Bloudila jsem v bílém bludišti a šla za hlasem Gaviho. Nemohla ho najít, když v tom jsem ucítila jak někdo šáhl na mou ruku a pomalu otevřela oči.
Ch : G-Gavi? - řekla jsem slabě
G : Charl - ulevilo se mu
Ch : Kde to jsem?
G : V nemocnici. Někdo tě přepadl, ale už je vše v pořádku - propletl si mou ruku s tou jeho
Ch : pamatuju si jen to, že jsem z té temnoty nemohla ven
G : už je vše v pohodě. Teď tě budu střežit jako oko v hlavě.
G :  nenechám, aby ti znovu někdo ublížil ano?
Ch : dobře - dal mi pusu a já znovu usnula
Každý den zamnou Gavi jezdil a strávil tu semnou klidně i celou navštěvovací dobu. Konečně přišel ten den, kdy mě propustili.
G : připravená?
Ch : snad jo - propletla jsem si s Gavim ruce, vzal mi tašku a šli jsme do auta, kde nás čekal Pedri. U schodů u nemocnice jsem měla problém, protože jsem měla sádru a berle, a tak mě Gavi vzal do náruče
Ch : děkuji můj princi
G : není vůbec zač. Už ti nikdo nezkřiví ani vlásek
Vešli jsme do auta
G : Díky
Ch : Ahoj Pedri
P: už dobrý?
Ch : lepší - podívala jsem se na sebe do zrcadla. Měla jsem všude modřiny, dotkla jsem se jich a bolelo to. Gavi se na mě smutně díval
Ch : nemůžeš za to
G : kdybych nebyl známý
Ch : ale s tím nic nenaděláš. Jsi skvěly fotbalista a já tě v tom budu vždy podporovat. Já si vybrala tento život.
G : Miluju tě
Ch : já tebe - dal mi pusu na čelo a já si lehla na jeho klín mezitím co on mi hladil po vlasech
Když jsme přijeli k nám, Gavi mi vzal tašku, rozloučili jsme se s Pedrim a šli dovnitř. Obejmula jsem mámu, tátu i ségru.
Ch : Ahoj mami
M: Ahoj zlato. Jak ti je?
Ch : už lépe
M : Ahoj Gavi
G : Dobrý den
Ch : jdeme nahoru jo?
M : jasně
Došli jsme nahoru a já si lehla na Gaviho.
Ch : bojím se, že se to stane znovu
G : nedovolím to
Ch : co když budeš někde pryč?
G : nepustím tě. Už se mě nezbavíš. - zasmál se
Ch : přespíš tady dneska prosím?
G : pokud budeš chtít
Pomalu jsem usnula. Ocitla jsem se na známém mostku, kterým jsem chodila v Londýně. Byla tam znovu ta osoba. Rozeběhla jsem se, ale pdohonila a shodila mě z mostu.
Cukla jsem sebou a vzbudila se se slzy v očích
G : Charl co se děje? - zeptal se se strachem
Ch : zdálo se mi o té osobě.
G : to bude v pohodě. Máš mě, nedopustím, aby se to stalo znovu. Přitulila jsem se ke Gavimu jak nejvíce jsem mohla. Hladil mě po zádech, abych se uklidnila. Po chvilce jsem znovu usnula.