to břímě být člověkem,
dívat se na Lunu, se slzami v očích,
kvůli její kráse, tak daleko,
v tajemství,našich vlastních zklamání
když spadla jediná slza,
pro ztracenýho milovníka krásy,
hříšníka, pohlcenýho hříchem, tak blízko,
v tichu,našeho vlastního pláče
po nocích bloudíme,
chtivý stvoření temnoty,
pohlceni žalem, přesně tam,
v jejích očích,byla naše poslední naděje.
a Luna vyla,
ach, roztrhals ji na kusy,
jen abys cítil,
nebo možná,možná aby ne
...
YOU ARE READING
kde končí vesmír
Poetryna jeho rtech? v jejích očích? kde všude může končit vesmír...?