17.cast

919 18 3
                                    

Z pohledu Laury:

Takže už jsou to dva roky od dne kdy jsem zjistila že čekám Domču, teď už mu je 11 měsíců a je to nejvíc roztomilej chlapeček, taková menší kopie Dominika. Dominik je za něj nejvíc rád a jde úplně vidět jak jsi to jeho dětství užívá, Viky na malýho docela dost žárlí protože se mu prej věnujeme víc což není pravda, když byl miminko tak ano protože prostě miminko musí mít více péče ale teď jak už je větší tak se věnujeme oboum stejně. Teda já, Dominik se věnuje víc malýmu. Jinak Viky už chodí do první třídy, je pro mě docela boj vstávat brzo abych jí do té školy zavedla ale nedá se nic dělat

Teď už do přítomnosti, všichni 4 ležíme na gauči a díváme se na Shreka. Teda jen Viky já jsem na telefonu a Dominik se mazlí s Domčou

,,mama." Řekl malej a začal se ke mně plazit

,,no ahoj miláčku." Usmála jsem se na něj a vzala si ho do náruče což ho hrozně rozesmálo

,,pššš." Řekla Viky naštvaně

,,Viky nech ho, může se smát jak chce." Okřikl jí Dominik, jo taky si myslím že ho má radši jak jí. Je to blbý říct protože to jsou jeho obě děti, ale myslím si že jí mám radši jak on. Nebo snad ne?

,,Niku a ty nech zas jí." Okřikla jsem ho protože jsem viděla jak se jí hrnou slzy do očí. I když to tady není zas tak moc jak u nás ale já jsem byla taky víc nechtěný dítě. Dominik ji miluje ale prostě si holt užívá dětství malýho

,,tata." Zase řekl malej a začal se k němu plazit, Nik mu dal pusu na nos, což ho zase rozesmálo. Já jsem viděla jak je Viky smutná tak jsem se k ní připlížila a obejmula jsem jí

,,Vikinko nebuď smutná." Zašeptala jsem ji do ucha, ona se zvedla podívala se smutně na Dominika a malýho a šla do pokoje

,,běž za ní." Žduchla jsem prstem do Dominika

,,ona se vrátí až se odurazí." Řekl s nezájmem a dál mazlil Dominika. Tyvole to je fakt kokot, mám dvě děti tak mám rád obě stejně ne? Já mám jedno dítě a stejně je mám ráda oba stejně

,,seš fakt kokot." Řekla jsem nasraně a šla za ní sama. Ona seděla u stolu, plakala a něco si malovala

,,co maluješ?" Přišla jsem za ní a nahlídla do obrázku kde jsem byla já, Dominik a na ramenách měl Viky

,,nás." Pošeptala a vybarvovala pavučinu na krku

,,a kde je Domča?" Zeptala jsem se protože tam nebyl namalovanej

,,není." Zase Pošeptala a vyměnila si modrou pastelku za růžovou kterou si vybarvila šaty

,,nebuď smutná lásko." Pohladila jsem jí po vláskách

,,mě mrzí že má táta radši bráchu jak mě." Zase Pošeptala a utřela si slzu

,,to není pravda, on vás miluje oba stejně." Usmála jsem se na ni ale ona zakývala záporně hlavou

,,nemiluje, Dominika miluje víc, já to chápu zná ho od miminka za to mě zná jen dva roky." Zase Pošeptala a utřela si další slzy. Není ani možný že ta holka je tak chytrá

,,ale Vikinko nemluv blbosti, táta vás miluje oba stejně ale......" snažila jsem se ji povzbudit ale z předsíně šel slyšet zvonek a hned po tom křik

,,co tady kurva chceš ty feťácká děvko?" Řval Dominik

,, jdu si pro Viky, už nefetuju byla jsem v léčebně a ráda bych si vzala zpět svojí dceru." Řekla v klidu..... Gabriella. Počkat Gabriella! Co tady kurva chce?! Viděla jsem ji jednou v tom obchoďáku a od té doby ne teda až teď

Děvka? ( Dokončeno)Kde žijí příběhy. Začni objevovat