I just wanna be a superhero...

Kapitola 2. - Are you okey?

,, Jsi... " a kdosi zaklepal na dveře.
,, Jack, mohu?" Jonathan!
,, Jistě jenom chvil...ku." a je pryč.
,, Ahoj, co potřebuješ?"
,, Ále, jen jsem šel okolo, tak jsem si řekl, že ti popřeju dobrou noc."
,, Jé, děkuji." pousmála jsem se.
,, Co se ti stalo?"
,, Ale nic. Jenom jsem se škrábla."
,, Toto není škrábnutí. To je od nože. Co si dělala?"
,, Nic, je to jenom škrábnutí."
,, Nelži mi."
,, Nelžu."
,, Dobře, ale už si na sebe dávej větší pozor."
,, Jo, neboj." a pousměju se.
,, Tak dobrou."
,, Dobrou."

***

Další den jsem nastoupila do nové práce. Soudní lékařka policie. Nedivím se, že ten minulý to vzdal. Já se taky trochu bojím, co bude. Hele, klid. Nádech... výdech... nádech... výdech. Tak. Jde se ne to.
,, Dobrý den. Co si přejete?"
,, Dobrý den. Jsem tady na požádání. Jako soudní lékařka."
,, Ach ano. Jackie Sparksová?"
,, Ano."
,, Jistě, tady jste. Vítejte. Tady máte jmenovku a tady klíč od archivu."
,, Děkuji. A mohu se zeptat, kde najdu komisaře Gordona?"
,, Ach ano, půjdete tam a potom doprava."
,, Děkuji Vám moc." a s úsměvem jdu za Gordonem.

*ťuk ťuk*
,, Dále."
,, Dobrý den, komisaři."
,, Dobrý den. Vy jste...?"
,, Jackie. Jackie Sparksová."
,, Ta nová soudní lékařka?"
,, Ano."
,, Oh, rád Vás poznávám." a potřeseme si rukou.
,, Já Vás také."
,, Jak se Vám zatím líbí tady, v Gothamu?"
,, Ale jo, ujde to."
,, Tak to jsem rád. Dáte si něco k pití?"
,, Ani ne. Musím se jít ještě podívat do vaší laborky a obhlédnout to tu."
,, Ach jistě. Chcete tu provést?"
,, To by bylo fajn." a v tom někdo zaklepal.
,, Ano? Ach, Ede. Co se děje?"
,, Přes ulici našli tě...lo. Dobrý den."
,, Dobrý den."
,, To je ta nová soudní lékařka?" zeptal se Nygma Gordona a ukázal na mě.
,, Ano. Toto je..." přistoupí ke mně Gordon a chytne mě za rameno.
,, Jackie Sparksová. Těší mě." a potřeseme si rukou.
,, Ou, Edward Nygma. Také mě tě-ší."
,, Tak já už půjdu. Zatím." a odešla jsem se kouknout do laborek.

,, Jonathane!?"
,, Jack, co tady děláš?"
,, Očividně tady pracuju. Spíš, co tu děláš ty?" otočí se na mě a opře se o stůl.
,, No, popravdě. Do Gothamu jsem měl odjet s tebou, ale nechtěl sem ti to říct."
,, Proč?"
,, Kvůli tomu, co dělám." a založí si ruce.
,, Ty hlupáčku. Mně to říci můžeš." a lehce se pousměju. On taky.
,, Já vím, ale nechtěl jsem tě zklamat."
,, Čím?"
,, No tím, co dělám."
,, A co tu děláš?"
,, Chceš to vidět?" a s údivem ke mně přistoupí.
,, Jasně."
,, Tak se sem posaď. ... Toto je sérum strachu. Pokud to někdo vdechne, před očima se mu začnou zjevovat jeho největší noční můry."
,, To zní zajímavě."
,, Však ono to je velmi... zajímavé." a vypustil to na mě.
,, Ááá!" začala jsem křičet. Vyděla jsem totiž jeho. Jokera!
,, Ale, ale. Zdá se, že to funguje." začal si zapisovat následky.
,, Áá... Ummm..."
,, Ššš... Nechci žádné potíže. Teď tě tu nechám se vyblbnout, ale potom si už na toto nevzpomeneš."
,, Umm...!" pohladil mě po vlasech a odešel.
,, Umm!!" nechal mě tam svázanou.

Jonathane, proč?