NW-Hordy Podtemna

3. Kapitola - Durnan

 Když začnu přecházet po dlouhé žulové chodbě, tak mě napadne, že jsem v tom spěchu ani nestihla přemýšlet nad událostmi, které se před chvílí odehráli. Drowí zlodějka v mém pokoji, která mi ukradne mou patnáctiletou práci a nakonec se mě pokusí neúspěšně zabít. Má to co dočinění s mým snem? Skutečně to bylo varování? A ten sen... ta drowí žena, co všem rozkazovala. Možná to má co dočinění s těmi útoky. No není času na zbyt. Musím teď najít Durnana - snad nám k téhle šlamastice poví víc a uvede nás do děje. 
 Náhradní brnění, které mě na chvíli potěšilo svým teplým zevnějškem mě teď neúprosně kousalo a nutilo se škrábat. Asi tam bylo už velmi dlouho. 

Začnu scházet po schodech dolů, když tu na mě začnou volat známé hlasy.
„Hele kdo tu je!" zazubí se půlčík v tmavě šedé zbroji. Tomi.
 „Vítej." přivítá mě vysoký půlrok s hrozivou dvojitou sekerou na zádech stojící napravo od zlodějského půlčíka. Dealen.
„Pojď k nám, příteli." usměje se vřele elfí léčitelka, Linu v elegantních modrých šatech, která stojí před zmíněnou dvojicí a třetím členem postávající po půlčíkově levici. Sharwyn.

 Pomalu při scházení schodů přelétávám pohledem po sále. Včera jsem si ho samotnou ospalostí nestihla ani prohlédnout. Je tu spousta lidí. V jejich tvářích jde vidět smutek, beznaděj a zoufalství. Určitě z nich spousta přišla o domov. Zachmuřeně se dívají do prázdna nebo leží na lůžkách prostrkaných co nejblíže ke stěnám. Sem tam přeběhne po místnosti hrstka dětí, co se snaží se zabavit myšlenkou na obyčejnou lákavou hru, než aby mysleli na válečný stav, co se venku děje. Aby na chvíli nemuseli myslet na to, že přišli o domy a příbuzné a vesměs, vše co měli.
 Uprostřed místnosti jsou poloprázdné stoly. Člověk by odtušil, že první myšlenka přeživšího války bude se snažit bolest otupit alkoholem. Ale krom jednoho motajícího se  podnapilého trpaslíka nevidím nikoho, kdo by smočil svůj zármutek v hořkém moku. Což je možná dobře, ale těžko říct.
 Soustředím se na skupinu dobrodruhů, která stojí mezi tím vším. Vyčnívají se v místnosti jako světlo ve tmě. Dobro v chaosu. Sem tam se usmějí, když někdo z přeživších s nimi naváže oční kontakt.
 Můj pohled utkví na Linu. Nenápadně se snaží zbavit se fialové skvrny, která ji ulpěla na jejich chrpově modrých šatech. Vypadá to na rudé portské víno z Port Last. Když se jí podaří částečně zbavit rozhlédne se kolem, zda ji někdo nepozoroval při jejím lomcování začne se nervózně usmívat. Typická Linu.
 Po pravé straně od Linu vidím Tomiho – zlodějského půlčíka. Pohledem zkoumá okolí s jeho obvyklým škodolibým pohledem. Při zmíněné situaci a určitým možnostem to znamená jen potíže. Co zase za patálii vymýšlí? Člověk by si řekl, že se svými příběhy se poučil. Když jsem si ho najala jakožto pomocníka tak hledání určitých dokumentů, které by mu poskytly klidný život a vyžehlili jeho problémy, byla vcelku zajímavá zkušenost. Nechám ho plavat a soustředím se na dalšího člena.
 Po Tomiho levici stojí Sharwyn, rudovláska, která si s povýšeným pohledem a vyzývavým postojem měří každého, kdo na ní očkem koukne. Vypadá to, že svou krásou doslova vyzívá lidi aby na ní nezírali. Vzpomínám si, když jsem se s Sharwyn poprvé setkala. Nahlížela na svět tak jako kdysi já. Mladýma, nezkušenýma očima. Měla jen malé sebevědomí a velkou touhu stát se hrdinkou.
 Přejdu blíže ke skupince a dám se do rozhovoru s Dealenem - zmíněným půlrokem s hrozivou dvojitou sekerou, který stojí po Tomiho pravici. Půlork se dme se svými potetovanými svaly, které ho označují jako člena z jedněch severních kmenů. Všimla jsem si, že je ale docela čistý a nevadí mu civilizované okolí. Pozdraví mě s mírnou otravou v očích, když se k němu přiblížím. Při našem prvním setkání vypadal zhola jinak. Vypadal jako když jdete do zoo a vidíte ty zubožené tvory - vypelichané, podvyživené, mrzuté a divoké. Kdyby dostaly příležitost - nejen že by utekly ale stihli by rozsápat své věznitele takovým způsobem, že by zbyla jen hrstka opracovaných kostí. Život strávený ve městě měl na něj svůj vliv, zdá se.