( Ne)opetovana láska

Prolog

" Dobre ráno Amélie, vstávej, ať přijdeš v čas do školy" vzbudila mě dnes ráno mamka. " Dobré ráno mami, už vstávám. Za 5 minut budu dole" odpověděla jsem. Máma odešla a já se za chvíli probrala. Oblékla jsem se a než jsem odešla na snídani ještě jsem mu rychle napsala: " Dobré ráno zlato". K snídani mi mamka připravila lívance. " Po škole přijedeš rovnou domů, nebo budeš s Eliasem?" zeptala se najednou Máma. " Po škole půjdu s Kirou do parku a pak přijde Elias. Chce mě někam vzít" odpověděla jsem popravdě a mamka přikývla. Elias je můj přítel už pár měsíců a Kira je moje nejlepší kamarádka už od školky. S Kirou jsem chodila do školky, na základku a i teď 2.rokem na střední školu. S Eliasem jsem se potkala loni, když jsme byli s Kirou v prváku na adaptaku. Elias v té době chodil do druháku a naše třída jela na adaptak s jeho třídou. Skamarádili jsme se tam a potom, 14.2., přesně na Valentýna jsme se dali s Eliasem dohromady.

Za chvíli už jsem musela jít do školy. Když jsem se blížila ke škole, přišla mi odpověď od Eliase: " Dobré ráno lásko". Ve škole jsem ho potkala už u skříněk. Pozdravili jsme se ještě jednou a když okolo nás nikdo nebyl, tak mě políbil. Pak jsme šli společně, ruku v ruce k mé třídě. " Odpoledne tedy v parku?" ujistil se ještě. " Jasně" potvrdila jsem mu to. Ve třídě už jsem se potkala s Kirou, byla ve třídě opět dříve než já.

Po škole jsme s Kirou šli učit do  parku. " Za jak dlouho má přijít Elias?" zeptala se, když jsme se doučili.  " Asi tak za 5 minut" odpověděla jsem poté, co jsem se podívala na hodinky. " Dobře, tak já tě tu nechám, ať vás neruším. Stejně už musím jít" odpověděla Kira a s těmito slovy odešla.

Bylo přesně 15.00, čas, kdy jsem se s Eliasem měla sejít a už jsem ho viděla kráčet směrem ke mně s kytici růží v ruce. Celý Elias: přesný jak švýcarské hodinky. Pozdravili jsme se, obejmuli, políbili a dal mi kytici růží. " Růže jsi mi nedal už 2 měsíce. Co se děje, že tak najednou?" zeptala jsem se ho trochu s humorem, ale zároveň šťastně a překvapeně.  "Nic, jen jsem tě chtěl potěšit " odpověděl lhostejně. Pak jsme chvíli seděli na lavičce a on mě jen obijmal kolem ramen a držel mě za ruku. " Pojď, chci ti ukázat jedno místo" řekl najednou. Zvedl se, chytil mě za ruku a běžel se mnou někam daleko a tak rychle, že jsem mu pomalu ani nestačila. Po nějaké době jsme zpomalili a já jsem se ho konečně mohla zeptat: " kam jdeme lásko?". " Je to překvapení. Nech se překvapit, za chvíli už tam budeme" odpověděl mi tajemně. Nechala jsem se tedy překvapit a když jsme se blížili ke konci lesa, kterým jsme zrovna procházeli, zpomalil a zavázal mi oči červeným šátkem, který vytáhl ze svého batohu. Pak mě chvíli vedl za ruku a někam jsme šli. Když mi po chvíli rozvázal oči, spatřila jsem před sebou piknikovou deku plnou jidla. Najednou Elias řekl: " překvapení lásko". Obejmula jsem ho a dlouze jsme se polibili .

Když jsem přišla domů byla jsem strašně šťastná, jako po každém rande s ním.