Chci tě a potřebuju tě

1. Halloween při úplňku 1.

Ahoj předem se chci omluvit za pravopisné chyby. Užívej příběh😘

Izuku

Dneska je Halloween a Uraraka se rozhodla mě a Iidu vzít na stezku odvahy. Prej si máme vzít i kostýmy.
Hmm...ale jakej?
Přemýšlel jsem nad tím u skříně pár minut a pak se rozhodl pro kostým ducha.

Líbí se mi ten kostým. Je roztomilí.
Máme sraz v 21:30 tak to bych měl už vyrazit.

Uraraka

"Tak kde je? Já ho roztrhnu přísahám bohu,,
"Zlato klid,,
"Neříkej že mám být v klidu. Měli jsme sraz ve 21:30 je 21:32!,,
"Ahoj,,
"No konečně, rychcle ať to stihneme,,

Izuku

Uraraka měla krásnej kostým čarodějky a Iida byl za frankenčtajna(pardon za skloňování)

Uraraka mě čapla za ruku a táhla mě k lesu kde ta stezka odvahy měla začít. Jo a zapoměl jsem říct že Uraraka a Iida jsou spolu, jako pár hehe. Sluší jim to spolu.
Když jsme došli na kraj lesa Uraraka nás přihlásila.
Paní nám odstartovala běh a my jsme začali naší stezku odvahy.
"Je to dlouhý 2km a máme tu splnit 10 úkolů,, Řekla Uraraka a my jsme jen kejvli. Šli jsme tak 5minut a narazili jsme na první úkol. Splnili jsme ho a šli dál. Šli jsme dlouho než jsme narazili na další úkol. Uraraka s Iidou se do něho pustili a já se na ně jen koukal. Mačkali se tam a já jsem tam nechtěl překážet.
Najednou sem ale uslyšel zvuk. Jak kdyby vití vlka. Otočil jsem se za tím zvukem a podíval jsem se od kud to vychází.
Připadalo mi to divné protože v téhle části lesa vlci nejsou. Najednou mi Uraraka zaklepala na rameno a zeptala se mě jestli jsem v pořádku.
Řekl jsem jí že jo že se nemusí bát.
Poslední úkol bylo bludiště. Každý musel jít sám. Z toho jsem dostal trochu strach. Bylo tam dost tmy a já se tmy bojím. Ano možná si říkáte
"Co?,, "On se bojí tmy v 18?,, "Je jako malej,, Jo bojím ale každý se něčeho bojí hehe😅.
Iida s Urarakou mi řekli co mám dělat a mohli jsme každý sám vyrazit.
Asi tak v půlce cesty jsem špatně zabočil a šel úplně někam jinam.
Než jsem si to stihl uvědomit už jsem ležel v nějaké jámy. Strašně jsem se lekl a k tomu se mi vysypal můj košík se slatkostma. Asi jsem fakt jak malej. No to je jedno. Posbíral jsem si svoje slatkosti spátky do košíku a stoupl si. "Halo? Halo, slyší mě někdo? Urarako Iido to není vtipný,,
Začal jsem volat do vzduchu. Žádná odpověď. Po chvilce jsem uslyšel kroky. S naději v očích jsem doufal že to Uraraku a Iidu přestalo bavit a že mi jdou pomoct s tý jámy ven ale ten kdo se tam objevil mě překvapilo.

Kdo myslíte že tam stojí?
Tak jo první kapitolka je za náma xd.
Doufám že se kapitola líbila a že zaujala xd. Zatím pac a 💋

512 slov