„Měl bys už jít."
„Ano, chichi-" škyt.
„Arisu, vem ho do jeho pokoje. Mám obavy, že tam jinak nedorazí vcelku."
„Ano, Katsuro-sama." usmál se zelenovlasý démon.
„Tak pojď, Miroku-kun." Pomohl mu na nohy. Trochu ho zarazilo, když se do něj chlapec opřel celou svou váhou. Byl zřejmě tím alkoholem notně vyřízený.
Je to pořád ještě štěně...
Napůl ho vedl, napůl táhl do jeho místnosti. Nakonec to vzdal, zkontroloval, jestli je nikdo nevidí, aby z toho pak neměl Miroku nepříjemnosti, a vzal ho do náruče. Chlapec si o něj spokojeně opřel hlavu a zavřel oči.
„Kdybych si tě hodil přes rameno, mohl bys mě třeba ohodit, jako Naomi Naota, jak vždycky vyprávíš s takovou škodolibou radostí." uchechtl se. Chlapec na to nic. Vypadal, jako když doopravdy usnul.
Odnesl ho do jeho pokoje, položil na kožešinu, kterou měl za lůžko a chtěl odejít, když v tom Miroku otevřel oči a podíval se na něj: „Arisu-kun! Víš, proč jsem dneska... Proč jsem utekl?" Hlas měl jistější než předtím. Všechno se s ním ale točilo.
„No... Tos mi nechtěl říct. Jsi si jistý, že teď chceš?" Zajímalo ho to, ale také viděl, v jakém stavu je jeho přítel a nechtěl toho zneužít.
„Hlídal jsem malou Naomi..." začal mladík rozvláčně.
„Tak proto?" rozesmál se Arisu.
„Ne! Naomi je fajn. Jenže ona vběhla do pokoje rodičů a já tam šel za ní..."
„A nachytals je!" Další smích.
„Co? Ne! Naomi tam našla knížku a zahodila ji a já ji zvedl a tam byly... No... Obrázky. Muži a ženy spolu."
Arisu se se zájmem zeptal: „Takový knihy existujou?"
„No, zřejmě jo. Jenže v tu chvíli tam přišla máma a myslela si kdoví co a pak donutila Naota, aby mi dal kázání." Miroku zrudl a otočil se obličejem do kožešiny.
Arisu se zajíkal smíchy: „Tak to pak chápu."
Ale určitě to nebylo tak hrozný jako to kázání, co jsem dostal tady...
Poněkud zblednul.
„Ale, Arisu-kun, já vím, že se to nedělá jen kvůli dětem... Že je to asi i... Sranda nebo co..." pokračoval Miroku s tváří zabořenou do kožešiny.
Démon se znovu zachechtal. Tak tuhle konverzaci vážně nečekal.
„Jenže tam... Tam nebyli jen muži a ženy, ale i... Muži. Spolu. Jak je tohle možný?"
Démonovi se zatočila hlava. Sake a takovýhle otázky!
„Miroku-kun! Jsi ještě štěně! Nic takovýho ti vysvětlovat nebudu!"
Arisu byl celý rudý a kompletně v šoku.
„Ale Naoto..." Chlapec se na něj podíval napůl překvapeně, napůl dotčeně.
„Kdybys neměl v hlavě, na nic takovýho se mě neptáš! Tak se zeptej jeho!"
„Já nechci..."
أنت تقرأ
V přítomnosti
الخيال (فانتازيا)Text navazující na můj příběh "Pravá podoba vlčího srdce". Volné pokračování povídky "Dar".
