Two destinies and one person (Marauders) POZASTAVENO

13. prázdniny 2/3

Druhý den když se probrala, převlékla se a roztáhla závěsy, žádná postava už tam nestála. Když sešla dolů z kuchyně se linula božská vůně palačinek. Když jsem došla do kuchyně seděli tam už všichni. Pan Potter, tedy Fleamont, Euphémie, James. Euphémie měla kruhy pod očima mnohem větší než její manžel, ale to jí nezabránilo, aby udělala snídani jejímu synovi. 

,,Radši do lesa nechoďte, Jamesi, nevíme, proč tu hlídkují, takže je pravděpodobné, že sem zase někoho přiřadí až zjistí, že jsme jim jednoho zatkli" řekl Fleamont ustaraně. ,,Monty my to tušíme proč tu jsou, jenom netušíme pro přesně o ní stojí" odpověděla Euphémie a asi bylo na čase ozvat ode dveří. ,,Přece si nemyslíš, že to jsou kvůli ní." říkal dál. ,,Buď tu jsou pro ní, protože jí nezabili a tím se někdo neprokázal a nebo má cenu krvezrádce, třeba její rodinu zavraždili oni a teď ji chtěji taky. Je zrzka, můžou ji vydat za Prewettovou jako výstrahu všem"řekla Euphémie. Možná byli tak vyčerpaní, že už nevnímali Jamese, ale on vnímal. ,,Jakože Josie?!" zeptal se najednou. ,,Dej na ní pozor,chlapče, nikoho kromě nás už nemá" řekl Fleamont. 

,,Dobré ráno"vešla jsem do jídelny jakoby nic. ,,Dobré" odpověděli všichni tři. Přes košili jsem viděla, že Fleamont má obvázané rameno. O chvíli později nám popřali pěkný zbytek dne a ať jsme opatrní a šli si lehnout. ,,Půjdu za Marlene" řekla jsem jenom a chtěla jsem vstát když přišel Sirius. James otevřel pusu. ,,Já vím, Jamesi, já vím, že tu jsou pro mě. A nejdu pěšky, použiju letax" řekla jsem a otočila se k odchodu do obýváku. 

---------------------

O dva týdny později

Žádný smrtijed už se neukázal a po prošetření rodičů Potterových jsme mohli se volně toulat ve skupinách. Tzv. James nám začal dávat denní tréninky. Nejdřív jsme to byli jenom já a Sirius, ale později asi o týden do toho zatáhnul i Marlene a Maxe. Což mi nevadilo, alespoň jsem měla Marlene jako mou holčičí podporu. Když mohli třeba Matt, Mason a nebo Mitchell si zahráli zápas s námi. James byl docela obsesivně posedlý na to,aby tento rok vyhrál pohár. 

Trvalo to 12/14 následujících dnů. Nevím nebyla jsem si ani jistá jestli někdy v průběhu moje duše neopustila tělo. 

S Marlene jsme spolu trávili potom večery u kratších procházek, povídání si, tancování a ona mě učila i některé texty k našim oblíbeným písničkám, v jednu chvíli se mě pokoušela naučit na kytaru, ale to jsme dost rychle vzdaly. 

31.7.1977

Byl den před Marleninými narozeninama. Dneska jsem upřímně vmetla Jamesovi do tváře, že se mnou na tréninku nemá počítat. Celé tělo mě bolelo a taky jsem potřebovala najít v Londýně dárek pro Marlene. Měla jsem to vymyšlené. V mé době ho mělo hodně lidí. Ukulele jsem vlastnila i já a jak mi to šlo, to samé se o kytaře říct nedá. Každopádně Euphémie ani Fleamont doma nebyli a já jsem si sama do Londýna netroufala, takže když jsem se zjevila u McKinnonů v krbu a nedožadovala se Marlene, ale někoho z jejích starších bratrů byli dost překvapení, nekonec byl doma jenom Mitchell. Takže jsem ho vytáhla, moc jsem se s ním neznala, takže taková první hodina byla lehce trapná. Nakonec v pozdním dopoledni, konečně našla obchod, kde to měli.Díky Merlinovi! Koupila ho a sobě rovnou taky. Potom jsem si dokoupila pár věcí v drogerii a stavili jsme se na oběd v Děravém Kotli. Odpoledne mě potom dohnal trénink, nebo spíš James s tréninkem. Bruh.

Další den si James taky nedělal servítky a už v deset dopoledne jsme se v dusnu rozcvičovali. Max a já jsme si zkoušeli nahrávky, Marlene a Sirius se snažili od nás odhánět potlouky a James nás komandoval.Nakonec nás ale Melissa všechny svolala k obědu, myslím, že to mohlo být kolem jedné. Jenom,co jsme na košťatech začali slétávat dolů se ozval první blesk a o pár minut později už i hrom. A potom i první kapky. Všichni jsme začali běžet směr jejich dům. 

Tenhle oběd byl přímo určený na oslavu Marlene, protože bylo smažené kuře a šťouchané brambory spolu s jablečným moštem. ,,Běžte si alespoň umýt ruce" zhrozila se Melissa když nás viděla. Skřítek nás potom lusknutím usušil a takže mytí rukou nebyl problém. Nekoukla jsem do Mitchellova pokoje. ,,Ahoj, můžu tě o něco poprosit?" zeptala jsem se ho nervozně. ,,Čau, jasně" řekl a vstal z postele. ,,Nechala jsem to ukulele doma, nemohl by si ho prosím přivolat?" zeptala jsem se. ,,Accio ukulele pro Marlene" řekl a otevřel okno, aby mohlo vletět dovnitř a během minuty bylo tady skončilo v jeho rukou. ,,Děkuju" řekla jsem a šťastně jsem se vydala z jeho pokoje. Neříkám nic, zastavila jsem se ve dveřích a dala dárek za sebe, přičemž do mě/ukulele narazil Mitchell. V chodbě stáli všichni. S dost zmateným pohledem. Mitchell mě obešel, a když šel kolem Marlene nerušeně pronesl. ,,Všechno nejlepší špunte" a rozcuchal jí vlasy a šel dolů. James čekal na vysvětlení, ale nakonec se otočil a odešel za Mitchem. ,,Jenom jsem od něho potřebovala" řekla jsem upřímně a nespecificky. Sirius mě sjížděl pohled a já přemýšlela jestli si myslí, že mám něco s Mitchem nebo co mám za zády, nakonec to taky otočil a odešel Marlene si stále uhlazovala vlasy, když jsem k ní přišla. ,,Takže Marls" ona vzhlédla, a moje srdce doslova poskočilo a já jí chytla za pravou ruku a pokračovala ,,Všechno nejlepší hodně štěstí, zdraví, a našich úspěchů ve famfrpálu. A taky v hudebním světě" řekla jsem a pustila její ruku a vytáhla z poza zad ukulele. ,,Je to fakt ukulele?" zeptala se nadšeně. ,,Je" zazubila jsem se. ,,O tom jsem četla, ale myslela jsem, že je pouze na Hawaii"řekla zmateně. ,,Není už ho prodávají i v Londýně" odpověděla jsem. ,,Děkuju, Jo, fakt moc díky tohle je ten nejlepší dárek."řekla a pevně mě objala. Potom jsme sešly dolů a dali si ten oběd. Předali se dárky, zpívalo se a byl i dort, v pozadí hrála bouřka a nikdo netušil, že se to dokonce prázdnin ještě semele. 

Začátkem srpna jsme společně napsaly holkám, jestli tedy se sejdeme nebo jestli nepřijedou alespoň na víkend do GD. Marlene z toho vypadala nadšeně,ale já už jsem si tak jistá tím nebyla. Neberte mě špatně Lils a Mary jsem chtěla vidět, ale nebyla jsem si jistá ohledně Dorcas. Mám ráda Dorcas, ale potom, co jsem si tenhle měsíc sakra užila s Marlene jsem si vybudovala, budeme tomu říkat lehký crush, alespoň prozatím. Byla jsem z toho unešená? Rozhodně ano. Bylo mi z toho na nic? Taky rozhodně ano. Nemohla jsem jim zničit vztah, ale chtěla jsem Marlene jenom pro sebe, na druhou stranu pokud miluje Dorcas a ona ji, nechtěla jsem jí to kazit a odstřihnout kvůli ničemu naše přátelství. Prostě dilema. V tomhle Sirius byl skvělý ventil. Byla jsem si celkem jistá, že se oba používáme jako ventily. 

Každopádně zpátky k setkání z holkama. Nakonec jsme se dokázaly domluvit na čtyři dny. Mary nechtěli rodiče pouštět, takže měla povoleno jenom na víkend. Holky dorazily 9.8