Někdo sbírá známky a někdo krade autobusy|korekce

1. Paříž!

Za deset minut přistáváme. Ozval se hlas letušky. ,,Bože!" O klepala jsem se a podívala na mého kluka Jakoba. ,,Co se děje?" Zeptal se mě s úsměvem. ,,Neměl by být zákon, který by říkal, že letušky by měly mít příjemnej hlas?"
"Tebe tak někam vzít." Hraně si povzdechl, čemuž jsem se začala potichu smát, teda možná mě úplně potichu, takže než jsem si uvědomila svoji chybu vydávat nějaký zvuk v letadle plném spících lidí, všichni z okolních řad,které to probudilo, se na mě podívali a někteří tázavě zvedli obočí, nebo nasadily vražedné pohledy.
Pod káravými pohledy jsem se okamžitě začala červenat jako rajče.
Nemám ráda tenhle typ pozornosti, ostatně kdo by taky měl. Díky bohu mám Jacoba, který mě okamžitě obejmul a tipuju, že spražil všechny cestujícínějakým stejně nepěkným, popřípadě omluvným pohledem. Těžko říct, ale
mě do mého romantické pohádky sedí spíš ten vražedný.
"Nečervenej se princezno, pak vypadáš jak z království ředkviček místo z Floridy." Usměje se na mě Jacob, načež mi dá malinkou pusu na špičku nosu. Hodím po něm pohled "to myslíš vážně" a zašklebím se na něj, protože říct někomu na uklidněnou, že vypadá jako ředkev není úplně nejlepší. Pokud tedy nechcete toho druhého odpudit.
Jacob se mému výrazu začal strašně smát, čímž odhalil všechny svoje zářivě bílé zuby a kolem očí se mu udělaly malé vrásky.
Založím si ruce na prsou na znak vzdoru, ale ve skutečnosti bych se mohla na to jak se směje koukat celé hodiny. On je opravdu můj princ ze snů. A ještě lepší je, že s mým vysněným princem prožiju nejkrásnější kapitolu mého života v tom nejlepším městě na světě, které se pro princeznu úžasně hodí.
Oba jsme se chtěli od malička podívat do Paříže, ale nikdy nebyl čas ani peníze, proto teď, když mi nevlastní máma k devatenáctým narozeninám dala dvě letenky, slavili jsme to s Jacobem ještě víc než moje narozeniny.
A pokud právě protáčíte očima nad způsobem, kterým tohle vsmechni popisuji, tak mě omluvte, ale jsem unavená, protože let přes Atlantik není nejkratší.

Nad našemi hlavami se rozsvítila světla, jež oznamovala, že si máme zapnout pásy, což jsem taky neprodleně udělala, a jelikož už vážně nemám sílu udržet víčka od sebe, dám si do uší sluchátka a zavřu oči.

~

Letadlo konečně přistálo. Prošli jsme dlouhou tmavou chodbou, po jejíchž stěnách světélkovaly reklamní plakáty a ocitli jsme se nv budově pařížského letiště, o čemž jste se mohli přesvědčit na každém kroku. Všude jsou Eiffelovy věže. Od těch maličkých v suvenýrech až po dvoumetrové, na kterých byli průvodci Paříží. Modré, růžové, červené...vlastně naprosto jakékoli, na které si jen vzpomenete.

Jacob vzal do ruky létáček s průvodcem z jedné z těch dvou metrových soch a náhodně otevřel průvodce asi někde za polovinou.
"Jé galerie La Faiette!" Rozzářili se mu oči, nad čímž jsem se zase musela ušklíbnout. Jacob má rád oblečení skoro víc než já.

Dernier avertissement pour les passagers de Tampa à récupérer leurs bagages ("Poslední upozornění pro cestující z Tampy, aby si vyzvedli svá zavazadla"). Ozvalo se z rozhlasu příjemným hlasem.
Naštěstí jsem se učila tu francouzštinu, stejně tak Jacob, proto jsme se na sebe jenom usmáli, propletli si prsty a vyrazili k nedalekému pásu se zavazadly.
Tenhle týden bude ten nejlepší v mém životě.

Táák a první část je na světě!!!
1.) Protože Maya ten příběh vypráví tak ho budu psát nespisovně (většinou). Stejně tak se omlouvám, jestli tady budou nějaké pravopisné chyby.

3) Sem tam, tady bude nějaká francouzská věta, ale já neumím ani slovo francouzsky (no dobře umím asi dvě), takže spoléhám na překladač. Jinak když někdo francouzsky umíte a já to tam napíšu špatně, klidně mi to pište do komentů.

Doufám, že se Vám příběh bude líbit a můžete se podívat i na můj druhý příběh Mr."perfect"

4) Děkuju za každé přečtení, Hvězdičku, komentář a doufám, že vás to bude bavit a dáte tomu alespoň šanci :))

♡♥