Někdo sbírá známky a někdo krade autobusy|korekce

Bezdomovec?

Ráno jsem se probudila za popelnicemi.
,,Hmm, vážně jsem si nemyslela, že jednou skončím jako bezďák."
Pomyslela jsem si a vstala jsem.

Mám celkem hlad, protože naposledy jsem jedla u Jennifer včera, i když to není a tak dlouho.

Povzdechla jsem si a prohrábla jsem si vlasy, za chvíli jsem je ale snažila i prstama rozčesat, protože dneska jsem měla v plánu zajít si koupit nějaké jídlo.

Stoupla jsem si a pomalým krokem jsem se vydala ke konci uličky.

Proplétala jsem se vedlejšími uličkami, protože jsem nechtěla děsit lidi a taky jsem se nechtěla ještě víc ponížit.

Prošla jsem spousty uliček, ve kterých skoro nikdo nebyl, možná to bylo i tím, že bylo docela brzo a taky byl víkend.

Zase jsem zabočila do další uličky a tam konečně byl malinkatý obchůdek, který vypadal, že by tam mohli mít zhruba všechno co jsem chtěla.

Můj neutrální výraz, který mi sídlil na tváři už od rána, vystřídal úsměv s kterým jsem došla až k obchodu.

,,Bonne journée!"

Pozdravila jsem a zašla hlouběji do obchodu, abych mohla nakoupit vše potřebné.

Prvně jsem zamířila k pečivu, kde jsem koupila celou bagetu a taky pár menších housek, které byly na rozdíl od bagety měkké, takže bohužel, moje protivná mlsná, byla silnější než já.

Druhá cesta vedla k jablkům, ty jsem koupila, protože se tolik nekazí a nějaké vitamíny potřebuju, už fakt jo.

Takže pět jablek skončilo v sáčku a později i v nákupním košíku.

Celou dobu jsem si při tom broukala všelijaké melodie, ovšem prodavačku to vůbec nevyvedlo z míry, takže zřejmě je na podobné blázny zvyklá.

Vzala jsem ještě jednu čokoládu, kvůli energii a vodu.
No a teda v neposlední řadě i další batoh, protože v ruce se mi to táhnout nechtělo a do mé roztomilé kabelečky už by se to nevešlo.

S celým nákupem jsem tedy zamířila k pokladně, kde jsem chtěla zaplatit.

Když jsem ale pokládala peníze na pult, rozletěly se dveře a celý krámek se naplnil odporným zápachem.

Slyšela jsem jak prodavačka zakřičela, ale pak mi ji zakryl plyn a mně se najednou chtělo strašně spát, ale ještě chvíli jsem to vydržela a co nejtišeji, ale zároveň co nejrychleji jsem sebrala peněženku a tašku s nákupem a s tím vším jsem se vrhla na podlahu, po které jsem se plazila až pod regál, kde mě konečně přemohl spánek.

...

Probudilo mě pleskání do tváří.

Opatrně jsem otevřela jedno oko a pak i druhé.

Super, pomyslela jsem si, už zase jsem omdlela.

Otevřela jsem i druhé oko a doktor mi pomohl se zvednout.

,,Jak se jmenujete?"

Zeptal se mě, ale já jsem neměla sílu odpovědět.
Jenom jsem naprázdno polkla a sklopila hlavu.

,,Dobře," řekl po krátké pomlce ,,Počkejte chvilku tady." S těmito slovy se otočil a odkráčel někam za roh. Já ale nečekala a vyběhla jsem ven a spletitými uličkami co nejdál od všeho co mě tak tížilo.

...

Už byla tma a začalo pršet.
Prakticky celou dobu od probrání jsem běžela, protože jsem se bála a mé problémy mě dost tížily.

Zase jsem zahla do jedné z uliček, ve které jsem se chtěla už někde uchílit, když mě do očí uhodil svítící nápis ÚSTAV PRO CHORÉ, NEMOCNÉ, CHUDÉ A BEZDOMOVCE-URČITĚ VÁM POMŮŽEME to mě neskutečně naplnilo štěstím a tak jsem zamířila dovnitř.

Tak máte další kapitolku! Omlouvám se moc, že je po tak dlouhé době a je krátká, ale na psaní teďko vůbec nemám čas.
Doufám, že se kapitola líbila, zanechte mi vote nebo koment, určitě mě to nakopne a snad se dočkáte kapitoly dřív :)

♡♥