Vánoce

364 12 0
                                    

Ani jsem si toho nevšimla ale je to tu. Je Štědrý den a já to slavím s klukama. Za tu dobu co se s nimi znám mi ani nepřijde, že je to v podstatě jen pár dní.

Naštěstí jsem měla dárky už před odletem ale pro všech asi 28 kluků nemám. (Počítala jsem o přátelství jen s pár z nich takže jsem si připravila asi tři hokejové věci, co by ocenil každý.) Jo trochu jsem se zasnila, ale je osm a já pelášila na snídani. Kupodivu jsem tam byla za ani ne minutu.

Byly palačinky ale já neměla moc chuť. Po jedné jsem však zjistila že se mi asi jen zasekly chuťové buňky a když jsem si nesla asi čtvrtou palačinku, kluci se chechtali. Když jsem se na ně podívala tázavým pohledem, úsměv jim zmizel a hráli jako by se nic nestalo. "Půjdeš s námi na led?" začal Kulda. "Jo bylo by to super." pokračoval Hamara "Když jsi tam a nejlíp na střídačce, chytá se mi o dost líp!" Dokončil Suchy. Já se zmateně koukala po klucích a nevěděla jestli mám kývnout nebo ne. Mám jen tři dárky a musím do supermarketu. "Hele já nevím nemám moc čas a potřebuju udělat hodně věcí a-" "To stihneš" Skočil mi do řeči Danda. "No dobře, ale budu tam maximálně hodinu. Jasný?"

Kluci začali mumlat a nešlo jim rozumět. "Aspoň to" ozvalo se najednou od Dandy a všichni ztichli. Hned na to jsme se začali smát a po snídani šli na ten led. Bylo to fajn protože poslední dobou to klukům jde líp. Táta se s klukama usmířil a omluvil se že z toho dělal takové drama, když se vlastně nic nestalo.

Zapomněla jsem na čas a připomněl mi to Ryšavý když dojel střídat: "Hele už máš půl hodiny přesčas ne?" Podívala jsem se na kostku, na které běžel normální čas a lekla jsem se.

Hodila jsem na sebe batoh, který jsem si připravila i s penězi a s letmým "Díky a ahoj!", rychle běžela ven. Před stadionem jsem málem padla k zemi, protože jsem (já blbá) celou dobu sprintovala.

Po pár minutách konečně klidné chůze, jsem došla k docela velkému nákupnímu středisku. Podle navigace samozřejmě. Měla jsem s sebou v přepočtu na české koruny asi 2000. Pro nějakých 8 lidí by to stačit mohlo. Když jsem si ale uvědomila jak mizerné "dárky" tam mám, nevěděla jsem jestli budou stačit jen 2000 a tak jsem si v případu nejvyšší nouze vzala 700 navíc.

Bylo asi tři čtvrtě na 11 a já vyrazila do prvního obchodu. Vůbec jsem si nevybrala supermarket... a pak... pak... pak....

Kolem půl jedné jsem se vrátila na hotel. Měla jsem plné dvě tašky a ze sedmistovky navíc jsem utratila asi 250. Ještě že jsem si ji vzala, jinak bych nemohla koupit tak úžasnýho- nebudu vám to zatím říkat ať máte taky nějaké to překvápko na večerní rozbalování.

Šla jsem se naobědvat a byl špenát. No moc jsem se nenajedla ale nevadí. Kluci jako by nezpozorovali že je štědrý den. Vůbec se o tom nebavili. Divné. Po obědě ke mně přišel Čech. Jeden ze členů naší party a pomalu pravidelný návštěvník mého pokoje. Je tu častěji než Tom, který se tu od včerejšího prohraného přípravného zápasu neukázal. Bavili jsme se o tom že se na dnešek těší ale má obavy ze zápasu s Kanadou. JEJDA. V PONDĚLÍ ZAČÍNA MS A JÁ NA TO ÚPLNĚ ZAPOMNĚLA. VŽDYŤ JE SOBOTA!

Po chvilkovém vnitřním hysterickém záchvatu jsem se uklidnila a naše dejme tomu sezení pokračovalo v průběhu. "Už mi připadáš v pořádku. Na začátku co jsi tady byl poprvé jsi mi připadal dost neklidný ale teď jsi o dost klidnější. Ten včerejší zápas tě ale vyvedl z míry a já se ani nedivím. Chápu to, ale to bude dobré. No nic šťastné a veselé." řekla jsem mu když jsem ho vyprovázela ke dveřím. "Ahoj." ozvalo se před zabouchnutím dveří.

Dnešní volno mi připadalo jako jedno z nejlepších. Měli jsme až do večeře od oběda volno a mohli jsme si dělat co chceme. Využila jsem toho a hned pár chvil po tom co Čech odešel, jsem se vrhla balit dárky.

Po dobalení bylo 16:45 a za dvě hodiny a čtvrt byl sraz dole. Šaty jsem měla vybrané ale byla jsem z nich trochu nervózní. V šatech mě viděl asi jen táta s mámou a rodina. Danda samozřejmě taky, ale to je vše. Ani na třídní focení nebo veřejné akce jsem si šaty nikdy nebrala. Sukně byly maximum a to když mi máma nepovolila jeden z overalů co mám ve skříni a šaty by byly smrt. Neměla jsem v plánu se nějak zvlášť namalovat. Prostě se jen přepudrovat a možná řasenku a nějaký lesk.

Protože jsem neměla nic na práci, chtěla jsem si jít číst. Dočetla jsem kapitolu a-

Ozvalo se jemné zaťukání a já odložila knížku zpátky na noční stolek a šla jsem otevřít. "Tome! Ahoj!" Hned co jsem zavřela dveře a přišla jsem do pokoje, Tom seděl na posteli a poprosil mě abychom si promluvili. Kývla jsem a dejme tomu že to byla normální návštěva psychologa. Potřeboval vyčistit hlavu, aby se večer nezaobíral včerejším pokaženým zápasem.

Na pusu nedošlo ale ležel mi na hrudi a já ho hladila ve vlasech. No, spíš jsem si s nimi hrála. Bylo asi 17:45 hodin a Tom už musel. Pomohla jsem mu poupravit si rozcuchané vlasy a mohl jít.

"Ahh ne. To je moc! nebo ne?" Stála jsem už asi 10 minut před zrcadlem a koukala se na sebe v šatech. Ještě jsem neměla ani podpatky a už tak jsem si tím nebyla jistá. Ale už nebyl čas. Měla jsem 10 minut na to, udělat si (jestli se tomu tak dá říkat) make up a už jsem musela na večeři. Vlasy jsem si hned po odchodu Toma umyla a teď jsem je měla pěkně přírodně kudrnaté.

Pohled Toma:
Přišla do jídelny v krásně tmavě zelených šatech s rozparkem na skoro celou pravou nohu. Její světle hnědé kudrnaté vlasy působily nadýchanějším dojmem než kdy jindy. I přes jejich hustotu byly vidět krásně vínové náušnice. Na krku měla zlatý řetízek se zlatým srdcem a kolem ramene se jí spouštěl taky zlatý řetěz, na konci kterého byla černo-vínová kabelka. zdobila její levý bok. Kabelku si přidržovala rukou, kterou měla plnou zlatých a občas stříbrných prstýnků a její levá ruka se nelišila. Měla nalepené Nehty co jí ladily k šatům a doplňkům. Všechno zakončovaly boty na asi sedmicentimetrovém podpatku. Byly černé a perfektně lichotily její za normálních okolností 168-mi centimetrové postavě.

Omlouvám se že to tak protahuji. Nechtěla jsem to rozdělovat na dvě části ale už teď vidím že je to dlouhé a asi by se vám to nechtělo číst. Takže už v pondělí se můžete těšit na pokračování <3




Hokejové prázdniny ✔️Où les histoires vivent. Découvrez maintenant