Houpačka plná emocí

#14

Už je to pár týdnů, možná měsíců, co mi odešla moje krásná Katrin. A abych nezapomněl taky pár týdnů od jejího pohřbu. Byl to nejhorší okamžik mého života, neskutečně mi chybí, a od té doby co tu není, nechci s nikým mluvit.
Zjevila se mi ale ve snu. Říkala mi, že se nemám trápit, a že si mám užívat života jako dřív. Mohl jsem s ní mluvit v tom snu. Bylo to tak reálné. Řekla mi, že přijde v jiné podobě, ale že musím zjistit v jaké. Jediné co mi řekla je, že to je nějaká náhodná holka na ulici, ale musím zjistit jaká. Chodívám okolo ní často a vždy se na mě dívá. To mám brát jako znamení prý. Říkal jsem jí, že jinou nechci, že jsem oddaný jí. No co si o tom myslíte? Jsem z toho nějakej divnej.
B: ,,Hej Tome pojď jdeme na oběd. Dlouho jsi nebyl na čerstvém vzduchu, a nikdo podle mě neví, že ještě žiješ."
T: ,,Nechci nemám náladu."
Ge: ,,Ty nemáš náladu ale nikdy. Pojď potřebuješ čerstvý vzduch."
Jen jsem se na něj podíval a oči se mi zalily slzama. Opět.
Ge: ,,Ale no tak brácho, musíš se přes to přenést."
T: ,,Jenže vy to nechápete. Miloval jsem ji fakt neskutečně moc."
B: ,, Chápeme to, jen už to je měsíc a víš, že s tím nic neuděláme nikdo."
Jen jsem kývl a šel jsem s nima teda.
Stejně na ni nikdy nezapomenu.
Byla to moje Osudem políbena Katrin.

Tak to Tohle je konec, a nevím jestli se mi to líbí a nebo ne. Nebyl ten konec moc rychlý? Co si o tom myslíte?
Měla bych začít psát další příběh? Dejte mi vědět. A děkuju moc za hlasy.🤍