-P A R T 14-

597 21 5
                                    

Alex:

Cesta mi přišla nekonečná, oči jsem měl celou dobu pouze na mé "zajatkyni", prohlížel jsem si každý její detail. Byla nádherná. Její hnědé vlasy se jí lemovaly kolem jejího úzkého obličeje. Měla na sobě větší mikinu, ikdyž bylo 25 stupňů. Byla vysoká, ihned šlo poznat, že není Italka. Avšak já jsem byl stále minimálně o 20 centimetrů vyšší. No jo no, délku jsem ve svém životě vyhrál všude, kde bylo možné...

„Neházej furt tak sebou! Ubližuješ si sama!" Nevrle jsem řekl, protože ty její neustálé pohyby mi strašně vadily. „Zůstaň ještě chvíli k*rva v klidu, jinak si mě nepřej!" Začínal jsem být čím dál tím více n*sraný.

Sedl jsem si vedle ní a pošeptal jí do ouška. „Nezlob mě maličká. Já si umím udržet pořádek." Celá se otřásla a konečně se přestala hýbat. Usmál jsem se pro sebe. Šikovná je.

Konečně jsme už byli na místě. Chytnul jsem ji za svázané ruce vlekl ji před sebou do mého honosného domu.

I'm yours, princessKde žijí příběhy. Začni objevovat