4. Kapitola

406 15 2
                                    

Hazel

Ráno se probudím. Hlava mi třeští.
Světlo je moc ostré a ptáci za oknem moc hlasití.
Alespoň že žaludek je docela v pohodě.
S námahou otevřu oči. Jsem ve svém pokoji.
Sakra, poslední co si pamatuju je, že jsem se před ním schovávala a že jsem našla flašku, kterou jsem vypila celou sama.
Jak jsem se dostala sem?
Rychle se zkontroluju, oblečení mám.
Podívám se na hodiny, je deset ráno.
Vstanu a vydám se dolů do kuchyně.
Potřebuju kafe a aspoň něco malého k snídani.
Sejdu dolů a u stolu sedí Gustav s Billem.

"Můžeš mi říct, co to mělo včera znamenat?" zeptá se Bill a já z těžká dosednu na židli.

"Nic, jenom mě naštval." zalžu, i když ne tak úplně.
Na co v tu chvíli proboha myslel?
Zaslechnu kroky mířící ze schodů a snažím se připravit, ale vůbec mi to nejde.
Jak se k němu teď mám jako chovat?

Tom

Najdu Billa, Gustava a Hazel v kuchyni.
Hazel sklopí oči jakmile mě uvidí a já se jí nedivím.
Tohle se vůbec nemělo stát.
Znovu.
Není to poprvé, co jsem se spletl, ale je to poprvé, co to slyšela.
A navíc mě viděla v dost nepříjemné poloze.
Ne, že bych se měl snad za co stydět, ale v ten moment to asi nebylo úplně sexy.
Posadím se vedle ní, protože nikde jinde není volno.

"Kde je Georg?" zeptám se.

"Šel za Shelly." odpoví Bill.
Georg je z nás jediný zadaný.
Jenom přikývnu a podívám se vedle sebe na Hazel.
Nemá nejmenší tušení, že jsem včera nespal, když přišla.
Asi ještě hodinu jsem to rozdýchával.
Ani nevím, jestli jsem byl rád že odešla, nebo jestli mě zklamalo, že si ke mně nelehla.
Nemám vlastně nejmenší tušení, jestli si to pamatuje.
Táhlo to z ní pořádně a teď vypadá, že jí je dost zle.

"Co se mezi vámi stalo?" zeptá se Gustav a měří si nás pohledem.

"Nic, co by se stalo." odpoví Hazel úplně s klidem.
Jenomže pod stolem se štípe do stehna.
Chytím jí za ruku, ale oni to nemůžou vidět.
Trochu ztuhne, ale přestane.

"Vypadáte, jakoby jste se spolu vyspali." pronese znovu a já se proti svojí vůli začnu smát.
Což rozesměje i Hazel s Billem.
Za chvíli už jsme s Hel mnohem uvolněnější, ale pořád si o tom budeme muset promluvit.

"Prosím tě, ta by s ním nic neměla." pronese Bill stále s úsměvem.

"Podceňuješ mě, bráško." zasměju se a vstanu, abych si vzal něco z ledničky.
Nic moc tu není, ale vezmu si sýr a k tomu pečivo.
S vařením se opravdu obtěžovat nebudu.
Chci si kousnout, ale Hazel mi to vytrhne z ruky a kousne si místo mě.

"Hej." křiknu, ale ona se jenom usměje.

"Děkuju." zamumlá s plnou pusou a tak vstanu a udělám si porci tentokrát už opravdu pro sebe.
Gustav vstane a odejde domů. Čeká tam na něj prý ještě nějaká práce a Bill si potřebuje dát sprchu, takže s Hel zůstaneme v kuchyni sami.

"To co se včera stalo-" začnu, ale nenechá mě to ani dokončit.

"To co se včera stalo nemusíme řešit. Prostě ses spletl, to se stane." řekne rozhodně a já vím, že jinou možnost nechce ani slyšet.

"To musíme řešit. Hele, je mi líto, že si mě takhle viděla a že si to slyšela, ale jestli tě to opravdu tak rozhodilo, tak by si mi potom nechodila dávat pusu na dobrou noc." pronesu a jsem trochu naštvaný.
Ta holka mi nedává pokoj už dobrý rok. Fajn, možná rok a půl.
Nedokážu na ní přestat myslet a včera jsem opravdu chvilku doufal, že mě nebude líbat jenom na tvář.

"Cože?" zeptá se.

"Ty si to nepamatuješ."
Není to otázka, ale konstatování.

"Ne." řekne potichu.

"To je jedno. Zapomeň na to, asi to radši nebudeme řešit." pronesu nakonec.
Tohle není fér.
Už by dávno byla moje, kdyby se do toho Bill nepletl.

~
"Nic na ní nezkoušej, jasný?"

"Vždyť nic nedělám. Ale jestli za mnou přijde sama, tak se bránit nebudu." zasměju se, jenomže Bill nevypadá, že na vtipy náladu.
Taky to ale nebyl vtip.

"Myslím to vážně Tome. Bylo by fajn, mít aspoň jednu kamarádku, se kterou by si nic neměl." pronese a je mi ho trochu líto.

"Fajn, nebudu na ní nic zkoušet. Spokojený?"

"Naprosto." řekne.
Jenomže spokojený nejsem. Hazel je moc hezká a navíc je i zábavná.
Stejně za mnou přijde, jako každá. To mi Bill nemůže mít za zlé.

"Co tady řešíte?" zeptá se Hazel, když vyjde ze sprchy.
Nemá žádné oblečení, a tak si půjčila moje triko a kraťasy.
Oboje je jí velké, ale sluší to.
Budu muset brát jenom jako kamarádku, jinak se z toho zblázním.

"Řešíme, co bude dneska k obědu." pronese Bill.
bych si dal k obědu jí.
Ne. Kurva.
Od teď na takhle nepomyslím.
Slíbil jsem to Billovi.
~

Jenomže ona za mnou nikdy sama nepřišla, nikdy mě takhle nebrala.
A o to zoufalejší teď jsem, protože já jí chci pořád víc.
Pořád bych si jí dal k obědu.

We both know you want meWaar verhalen tot leven komen. Ontdek het nu