Jediná svého druhu

27. plynutí

*3. osoba.*
Poté co kluci odjeli, David a Yn, byli opět spolu, sami.
Celé prázdniny uplynuly, pak další měsíce, spolu jim plynul čas rychleji než by kdo očekával.
Byli spolu rádi, klapalo jim to, on jí pomohl se školou, ona jemu. Doplňovali se navzájem. Jednoho dne, si dokonce i Bowtea našel ženu, nebyla zrovna hodná, ale pohledná byla.
Yn ji měla ráda, ale ona ji moc nemusela. Jmenovala se Terez, byla hodně kontroverzní a 'hlučná'. Prostě extrovert. V tomhle ji ani Yn ani Dejv nemuseli a vypořádávali se s tím.

Po pár týdnech se měl konat sraz a taky že se konal. Hráli se tam hry, řvalo se, smálo se. Dělo se toho prostě moc. Yn to už nedávala a rychle si odběhla na záchod plná stresu, ze všech těch lidí. Viděla ji jen Terez.
Řekla to i hned Dejvovi, s tím nechutným tónem v hlase. "Ta tvoje zdrhla, asi za někým jiným." Pak se zasmála a sedla si zas dál. Dejvík byl z prvu zmatený, nechal to ale na chvíli plavat a až když měl menší pauzu tak si odskočil za Yn. Napsal Terez, "kde je?" Ona odpověděla, "běžela na hajzly."

Vešel do ženských záchodů, kde z čista jasna nikdo nebyl. Ale slyšel že někdo z poslední kabinky vzlykal. Opovážil se tedy zaťukat.
"Yn? Jseš tam?" Zeptal se opatrně. Ona se za dveřmi ztišila, nevydala ani hlásku. "Yn?" Tázal se stále opatrně v jeho hlase byla slyšet opatrnost a strach. Ona si mezitím utřela slzy, rozdýchala se, spláchla a vyšla. "Co se děje?" Optala se ho zpátky s úsměvem na tváři.
"Jseš v pohodě?" Koukl se na ni, ona naznačila že ano, umyla si ruce a nabídla mu tu její. "Pojď, pojď dělat úsměvy na tvářích."
Zbořila to ticho mezi nimi. On byl chudák celý zmatený. "Co se stalo?" Optal se znovu, tak moc chtěl vědět co se stalo, jak mohl pomoct. "Ale nic, jen se mi trochu zatočila hlava, tak jsem sem odběhla." Odpověděla mu s nervozitou v hlase. Poté prodala jen úsměv. On zastavila koukl se na ni. "Prosimtě klid, jdeme." Zatáhla ho za ruku hned jak ho rázně 'oslovila'.

Vzala ho za ruku, táhla ho ven na jeho místo. "Co děláš, Yn?" "Vedu tě tam kde máš být." Odpověděla a stále se koukala na cestu před nimi. Dovedla ho do gaming růžku, kde za chvíli měl opět pařit gamesky s fanoušky. Dál to tedy neřešil, rozhodl se na to zeptat až večer, v klidu.

Konec srazu se zakončil hezkým úklidem a pozdním návratem domů.
Yn a Dejvík, to razili konečně v autě, protože oba udělali zkoušky a mohli si nechat i motorku.
Celá cesta se táhla tichém a únavou. V když jeden moment se Dejvík rozhodl, optat se na to co se dělo dnes odpoledne.

"Yn? Můžu se zeptat.. co se dělo když si odběhla?" Vyhrkl ze sebe s nervozitou v hlase. "No.. však víš oba dva jsme introvertní, ale já už ten nátlak všech těch lidí prostě neunesla." Byla s ním naprosto upřímná. Nikdy by mu do očí nelhala, na to ho až moc milovala.
"Oh.. to chápu, Yn příště kdyby ses.." "cítila špatně jsem tu pro tebe."" Řekli společně. Pak už se jen na sebe usmáli, poslouchali písničky a razili to domu, po náročném dni.

Doma se Yn postarala o Šklíbu, mezitím co se Dejvík sprchoval a připravoval se spát. Pak si lehl a spal, Yn se tedy také šla umýt, hned jak vylezl Dejvík.
Po několika dlouhých minutách, klidu teplých kapek vody na těle, se Yn převlékla do pyžama, postarala se o sebe a vlezla si do Dejvíkovo náruče.

Spali až do rána..

Ráno je vzbudila rána jako z děla. První se vzbudila Yn.

"Slyšel jsi to?" Optala se. "No jo.." odpověděl ji svým hlubokým ranním hlasem. "já se bojím!" Ozvalo se v tichém šepotu od Yn.

"Počkej tady." Dejvík řekl a hrdinsky se odhodlala zkontrolovat co to bylo.
Po pár sekundách se pravděpodobně z kuchyně ozvalo, "klid, je to jen kočka."

Šklíba shodil květináč s umělou květinou na zem.

Yn se také po chvíli uvědomění zvedla, šla se převléknout. Stoupla si před skříň a koukala se na ni. Když si vyndavala něco co z ní mohlo udělat člověka.. bez povšimnutí se na ni Dejvík přitiskl, lehce se lekla, ale když cítila jeho dotek.. usmála se.

"Miluju tě princi na bílém koni."

Řekla, Dejvík se pousmál a dal jí pusu na tvář.

"Taky tě miluju princezno." Ozvalo se zpět.

___________
Csky, jsem tu, ano pořád.. neumřela jsem.. díky, že jste tu vydrželi takhle dlouho, jsem vděčná za tu podporu co jste mi dali a za tu trpělivost, kterou máte:Dd

Mám vás ráda.

Laura out.