Tábor co vše změní [Vidrail] [DOKONČENO]

Zklamání

V chatce mě položil na jeho postel. No položil... spíš hodil no. ,,Ale já mám postel nahoře" řekla jsem se smíchem a on odpověděl: ,,Hele na to jak jsi maličká si pěkně těžká. Přece po mně nebudeš chtít abych tě tahal až nahoru." řekla a ukázal na mojí postel. Pak jsem se zamyslela nad tím co řekl. ,,Takže říkáš že jsem tlustá" odsekla jsem a naoko se urazila. ,,Ženy" řekl si pro sebe a začal mě lechtat. Proč jsem mu o sobě tolik řekla. ,,Ádo... Přestaň...prosím" řekla jsem mezi zachvaty smíchu. Pak přestal a divně se na mě podíval. ,,Co?" řekla jsem a znova se začala smát. ,,Áďo mi snad ještě nikdo neřekl" řekl a začal si to pro sebe brbla. Musela jsem se smát protože to bylo strašně komický. Další dny probíhaly stejně. Dělali jsme kravína, povídali si a někdy se jen tak procházeli. Jen se okolo mě začal motat Lukáš. Nevadilo mi to. Brala jsem ho jako nejlepšího kamaráda. Jen k Adamovi jsem pořád cítila něco víc. Pomalu se nám sice začal blížit konec, ale to nám nevadilo a tábor jsme si užívali co nejvíc to jde ! :)

Jednou po večerce

V noci jsem se probudila a šíleně jsem potřebovala na záchod. Adam a Lukáš měli noční hlídku a tak jsem byla na chatce sama. Koukla jsem se kolik je. 02:34. Super no... Vyhrávala jsem se z postele, nasadila si kroksy a vydala se na záchody. Když jsem byla asi v půlce cesty uslyšela jsem: ,,Dobře ti radim. Ona je moje. Drž se od ní dál debile!" Lukáš! To ne! ,,klidně ze mě vymlať duši! Nenechám tě Sáře ublížit! Vím jaký si hajzl!" zařval...Adam! Vběhla jsem za chatku a vyděla zakrváceného Adama na zemi v křečích a Lukáše jak do něj kope. ,,Nech ho ty debile!!" Zařvala jsem na Lukáše a okamžitě přiběhla k Adamovi. ,,No podívejme se! Adame... tebe musí chránit holka?" řekl a škodolibě se zasmál. V tom jsem ucítila obrovskou bolest na břiše. Kopnul mě! Můj nejlepší kamarád... začala jsem brečet. Ale ani né tak bolestí jako lítostí. Adam mi jen zašeptal ,,Promiň, nezvládnu to" už jsem chtěla něco říct. V tom ale přiběhl hlavní vedoucí ,,Co se tu doprdele děje?" když ale viděl zakrváceného Adama a mě brečící hned mu došlo co se asi stalo. ,,Sáro zavolej sanitku a jeď s Adamem do nemocnice. A ty Lukáši se mnou! OKAMŽITĚ!" odešel a já zůstala s Adamem sama. ,,Adame máš telefon?" podal mi ho a já vytočila číslo. Když jsme byli v sanitce držela jsem Adama za ruku. Sykl bolestí a stisknul mi ruku. ,,Áďo" šeptla jsem a hlas se mi zlomil. I přes obličej zkřivený bolestí se na mě usmál a začala znova brečet. V nemocnici řekli že si tam Adama nechají přes noc. Sedla jsem si na křeslo a chvíli ho pozorovala jak spí. Po chvilce jsem usla taky. Ráno mě probudilo klepání na dveře. Vešla vizita. Prohlédla Adama a řekla že se může sbalit a odjet domů. Jelikož s sebou nic neměl oblékl se a šli jsme. Museli jsme jen autobusem. A já si až teď uvědomila že mám na sobě jen pyžamo. Začala jsem se klepat. Adam se na mě podíval a dal mi jeho mikinu. ,,Bude ti zima" řekla jsem a chtěla jsem mu jí dát zpátky. On mě ale zadržel se slovy: ,,hůř už na tom nebudu" řekl a zasmál se. Pak mě chytil okolo boku a já sykla bolestí. ,,Promiň, promiň já úplně zapoměl že tě kopnul." začal se omlouvat. ,,Prosim tě to nic" řekla jsem a podívala se mu do očí. V tom se jeho rty začali přibližovat a dal mi krátký polibek. Na chvíli se na kousek odtáhl a potom mi znova přitiskl jeho rty na moje a jazykem si probojoval cestu až ke mě do úst a já začala spolupracovat. Odtáhli jsme se až když nám došel vzduch. ,,Miluji tě... Už od prvního okamžiku" řekl mi na rtech. Chvíli jsme se ještě líbali a pak přijel autobus. Nastoupuli jsme a Adam mi začal vyprávět jak se vlastně dostal zkrvavený pod Lukášovu nohu....

Tak tady je další díl :))
Snad se líbí. A chtěla jsem vám poděkovat za 81 čtení !!:)
Sarah:*