*Tomovo POV*
"Tome" zašeptala
Její jemný sladký hlas mi proběhl ušima a poslal mi bolestivý otřes do srdce. Donutilo mě to zastavit se, zastavit se ve chvíli, kdy jsem ničil tuto dívčí nevinnost, trhal tu jemnou hranici, která nikdy nebyla překročena. Její šepot se mi neustále houpal hlavou, i když teď mlčela a ležela poraženě pode mnou, jakoby už byla zničena. Můj prst stále ležel na její teplé kůžu, tak blízko tomu, co se snažila chránit. Tu dívku jsem nenáviděl; byla otravná a vždy mi překážela, tak proč jsem přestal? Proč jsem jí už nezničil, nadobro jí umlčel. Vyklozl jsem z ní prstem a bylo ticho, protože přestala plakat a já už nedýchal vzrušemím, teď jsem jen pomalu dýchal. Sledoval jsem, jak se její hruď zvedala a klesala jemně, pomalu, teď byla klidná, jakoby svou porážku snášela snadno. Mé oči se podívali dolů na její krásné tělo, než jsem se podíval na její modré oči, její smutné, ustrašené oči. Leskly se ve světle z mnoha slz, které jsem způsobil, z bolesti, kterou jsem způsobil. Nedívala se na mě, bylo to, jakoby byla příliš vyděšená a zlomilo mi to srdce, když jsem jí viděl takhle. V duchu jsem se plácl a přivedl se do reality, jak nenávidím tuhle otravnou holku jménem Taylor. Zajímalo by mě jestli jsou všechny Taylor tak otravné. Ne, je jedniná svého druhu...pro mě. Hrubě jsem jí popadl za bradu a prinutil jí čelit mě "Ber to jako varování" plivl jsem na ni, nez jsem se od ni odtáhl.
Popadl jsem košili, která ležela na posteli a oblékl jsem si ji, nez jsem došel ke dveřím. Položil jsem ruku na kliku dveří a zastavil se, abych se na ni podíval. Už si omotala prostěradlo kolem prsou, ale stále ležela na místě; Před pár vteřinami jsem si představil sebe, jak ležím na jejím lahodném těle a směju se jeji bolesti. Drsně jsem polkl, pak otevřel dveře a nechal ji ve tme.
Jakmile jsem byl na chodbě, rychle jsem se otočil do koupelny a zavřel dveře, než jsem hodil některé věci dívek na zem. Udeřil jsme pěstmi do pultu, než jsem hodil další věci. Proč jsem přestal! Proč jsem přestal! Jsem Tom Kaulitz, nemám s nikým soucit, zvláště ne s domácím mazlíčkem, přesto jsem k ní cítil, cítil jsem se hrozně kvůli tomu, co jsem udělal. Dlouze jsem se podíval do zrcadla, studoval jsem se, zíral jsem přímo do očí...jsem monstrum...ale ten fakt se mi líbil...zabijím nevinne lidi, znásilňuju nevinne dívky, kradu... Nikdy jsem se necítil spatně za to, co jsem udělal, za to, co dělám, miloval jsem to, miloval jsem ten spěch...miloval jsem, co jsem ji dělal, byl jsem připraven ji znasilnit, porazit ji o neco tvrdeji než to, co obvykle dělám, přesto jsem prestal, jeji hlas pri vyslovení mého jména mě přimněl zastavit. Hlasitě jsem zasténal, rozrušenný Taylore, zlomenou dívkou ležící na kusy na mé posteli. Bouchl jsem pěstmi do zrcadla, bylo mi špatně z pohledu na sebe a chtěl jsem nějak uvolnit napětí. Sklo se hasitě rozbilo a kusy padali do umyvadla a na pult. Ruce se mi otřasly prudkým bodnutím, přesto jsem to zlehkým zavrčením ignoroval, než jsem naposledy vrazil pěstmi do zrcadla. Několik kousků se rozbilo o podlahu, několik malých kousků se mi zabodlo do nohou. Přitáhl jsem si ruce k obličeji, kapala z nich krev, par kousků rozbitého skla se mi zarylo do rukou a já je opustil, cítil jsem se ospalý bolestí. Vyšel jsem z koupelny a vydal se chdobou zpěd do me ložnice. Dokázal jsem si představit, co Taylor cítíla, jak byla vyděšená, když slyšela mé kroky přicházející chodbou, jak slyšela, jak se otevírají dveře a viděla stát můj stín ve dveřích, udělalo se mi z toho špatně. Vystřelil jsem na ni očima, byla schoulená v rohu a plakala, vypadla, jakoby se snažila sebrat, už byla oblečená a vstala z postele, pryč z místa činu. Prošel jsem kolem ní a ignoroval Yumi, když mě volala do postele. Rozsvítil jsem a slyšel Yumi zalápat po dechu. Její malé kroky se rozběhly ke mně "Tome, co jsi udělal?" Řekla, když dala na konec meho jmena dlouhe 'e' jako vždy, člověk by si myslel, že ta dívka ani neví, že se jemnuji ve skutečnosti Tom.
