I'M SORRY..-Tom Kaulitz

☆3☆

*Tomovo POV*

Šel jsem nahoru do svého pokoje a hned jsem zamířil do koupelny. Osprchoval jsem se a převlékl do pyžama. Lehl jsem si a v tu chvíli jsem slyšel, jak někdo spadl a zalapal po dechu, rychle jsem vyletěl z pokoje a viděl Abigail jak brečí a nemůže dýchat. Bill tam brečel a snažil se Abigal uklidnit. Nechápu proč brečí, zna ji jenom 2 dny. Oba jsme na ní křičeli, ale neodpovídala. Po chvilce spadla na bok a přestala dýchat. "Do prdele! Ona nedychá!" Křičel Bill. Georg a Gustav museli Billa slyšet, protože taky vyletěli ze svých pokojů "Co se stalo?" Zeptal se Georg, a Gustav koukal na tělo od Abigal a Billa, jak nad ní brečí. "Volejte do prdele sanitku!" Zakřičel Bill a Gustav popadl mobil a začal volat.

Když sanitka přijela dali jí na lehátko a vyvezli ji z domu. Nevím proč Billovi na ni tak moc záleží, chápu, že přišla o domov, nebo teda asi...nikomu neřekla co se stalo, ale nemusí se zase až tak moc o ní bát. Dobře, přiznávam, trochu jsem taky o ní měl strach ale nedal jsem to najevo, jenom jsem se snažil pomoct Billovi ji uklidnit. "Můžeme jet sní?" Zeptal se Bill doktora, co tam byl "Můžete, ale max 2 lidi, ostatní musí přijet autem" odpověděl mu doktor a Bill mě popadl za ruku a táhl mě do sanitky za Abigeil "Bille ja nejedu" řekl jsem mu. "Proč? Prostě nastup!" Zakřičel na mě Bill. "Nezáleží mi na ní, chápeš? Pak přijedu" odpoveděl jsem a vytrhl ruku s jeho sevření. Bill jenom na mě zraněně koukal, a pak ukázal na Gustava, ať s ním jede.

Popravdě trochu jsem lhal, záleží mi na ní a asi jsem z pusy vypustil fakt sračku, v takové chvíli. Je to sexy holka a klidně bych se sní vyspal. Ale něco mi říká že by to nebyl dobrý nápad, ale zatím tomu nechám volný průběch a uvidí se.

*Abigalino POV*

Když jsem otevřela oči viděla jsem nemočniční světla, rozhlédla jsem se kolem a viděla Billa jak sedí na židli a hlavu a ruky má na mé matraci a spal. "Bille" řekla jsem a on se hned probudil "Abigail!" Řekl a obejmul mě. "Co se včera večer stalo?" Zeptal se mě když se ode mě odtáhl. "...přišla mi zpráva od neznámeho čísla" Už jenom, jak jsem to dořekla, jsem si vzpomněla na tu větu a udělalo se mi špatně, z pocitu, že si pro mě táta, nebo spíše monstrum přijede. "Jaká zpráva?" Zeptal se a zvedl obočí. Vzal mi mobil a rychle se podíval do zpráv, když uviděl tu zprávu, na chvíli se zarazil a jenom na ni zíral. "A-Abi.. je mi to líto" řekl koktavým hlasem, vyděšený ze zprávy. Zadíval se na matraci a jenom do ní vyděšeně zíral, než se otevřely dveře. Vešel dovnitř Tom. "Vypadni" řekl Bill. "Bille já to nechtěl říct, promiň" odpověděl mu Tom, jenom jsem na ně zírala a nic neříkala, protože nevím o co šlo.

"Nezáleží ti na ní, tak vypadni!" Zakřičel Bill.

Chvíli jsem byla v šoku, z toho co řekl a podívala jsem se na Toma. Tom se jenom podíval na mě a pak na Billa a odešel z pokoje. Chvíli jsem jenom koukala na dveře, ze kterých odešel a pak jsem se podívala na Billa. "Promiň, ale to co včera řekl, mě prostě naštvalo" řekl a u toho na mě koukal. Nevěděla jsem, co mam odpovědět, tak jsem jenom mlčky ležela a nic neříkala. "Já vím, ze tě znám jenom, ani ne 3 dny, ale prostě mi na tobě záléží..." když to dořekl, tak jsem se jenom usmála. "Děkuji.." odpověděla jsem a on mě obejmul. "Klidně u nás můžeš zůstat" řekl mi a pak se ode mě odtáhl aby se na mě podíval.

Celou dobu co jsem tam byla, jsme si pořád jenom povídali a smáli se, sem, tam přišel i Gustav a Georg. Toma mi bylo docela líto, že ho Bill vyhodil, ale co nadělám. Byla zase noc a Bill už odjel domů, protože potřeboval něco vyřešit.

Uběhlo pár minut od odchodu Billa a já jenom ležím a nic nedělám, neměla jsem ani odvahu se podívat na mobil. Když mi někdo zaklepal na dveře, myslela jsem že to byl Bill nebo sestřička, ale byl to Tom. Byla jsem chvíli v šoku a nevěděla co tu dělá.

"Ahoj, Abigail.." řekl a pomalu se ke mě přibližoval a já ho jenom pozorovala.
"Chtěl jsem se přijít omluvit" Tato věta mě docela zarazila, protože si myslím že by se nikdy neumluvil, takže ho musel navést Bill, ale nějak jsem to neřešila. Sedl si na židli vedle mé postele a jenom na mě zíral a já čekala, co se bude dít.

"Hele, já to tak nemyslel" řekl a u toho sklopil hlavu. "Jo, v pododě" odpověděla jsem a jenom ho pozorovala. "Je mi líto, co se ti stalo" řekl a já se na chvíli zarazila. "Bill ti to řekl?" Zeptala jsem se zaraženě. "Co by mi měl říct?" Zeptal se a zvedl jedno obočí. "Ale nic.." odpověděla jsem, protože vypadalo, že vážně neví o čem je řeč. "Dobře" odpověděl. "Zítra si pro tebe přijedeme" řekl a postavil se, aby mi dal něžný polibek na čelo, když mě políbil tak odešel. Chvíli jsem byla v šoku z toho co se právě stalo. On a políbit mě na čelo? Nedávno mě nenáviděl.

Chvíli jsem o tom přemýšlela a pak jsem usla.

Ráno mě probudil Bill se snídaní. "Donesl jsem ti palačinky, protoze vím, jak chutná nemočniční snídaně" řekl a u toho se na mě usmál a já mu úsměv oplatila. "Děkuji" odpověděla jsem a hned jsem se do nich zakousla. "Byli výborné" řekla jsem a usmála se. "Těšíš se zase k nám domů?" Zeptal se "Samozdřejmně že ano" odpověděla jsem s velkým úsmevěm na tváři, který mi klesl když mi Bill vzal mobil a přečetl si novou zprávu u které mu spadl úsměv:

?:𝐎𝐝𝐞𝐩𝐢𝐬 𝐦𝐢, 𝐤𝐝𝐞 𝐝𝐨 𝐩𝐫𝐝𝐞𝐥𝐞 𝐣𝐬𝐢, 𝐧𝐞𝐛𝐨 𝐬𝐢 𝐭𝐞 𝐧𝐚𝐣𝐝𝐮"

"Bille? Co se děje?" Zeptala jsem se trochu vyděšeně. "Nic, nic vše je v pohodě, pojedeme už domů?" Odpověděl a jenom se na mě usmál.

Když jsme konečně dojeli domů, kluci pro mě udělali překvapení, kde mě vyděsili a pak mě šli obejmout. "Dneska to musíme oslavit!" Zakřičel Gustav. "Co se slaví?" Zeptala jsem se, trochu nechápavě. "Přece tvůj návrat" řekl Georg. Nechápala jsem to, neznají mě moc dlouho a v nemocnici jsem byla jenom dva dny. Nějak jsem to neřešila a jenom jsem se usmála, ale byla jsem ráda. "Dobře, ale první se půjdu převléct" řekla jsem a šla nahoru do svého pokoje.

Když jsem vešla do pokoje, uviděla jsem na posteli nějaké poskládané triko a na něm dopis:
𝑻𝒂𝒅𝒚 𝒎𝒂𝒔 𝒎𝒆𝒏𝒔𝒊 𝒅𝒂𝒓𝒆𝒌 𝒐𝒅𝒆 𝒎𝒆 𝒂 𝒐𝒅 𝒌𝒍𝒖𝒌𝒖, 𝒔𝒏𝒂𝒅 𝒔𝒆 𝒕𝒊 𝒃𝒖𝒅𝒆 𝒍𝒊𝒃𝒊𝒕. 𝑴𝒂𝒔 𝒕𝒂𝒎 𝒋𝒆𝒔𝒕𝒆 𝒑𝒐𝒛𝒗𝒂𝒏𝒌𝒖 𝒏𝒂 𝒅𝒐𝒗𝒐𝒍𝒆𝒏𝒐𝒖 𝒔 𝒏𝒂𝒎𝒂 𝒌𝒍𝒖𝒌𝒂𝒎𝒂 𝒅𝒐 𝑻𝒉𝒂𝒋𝒔𝒌𝒂.
𝑺 𝒍𝒂𝒔𝒌𝒐𝒖: ℬ𝒾𝓁𝓁, 𝒯𝑜𝓂, 𝒢𝓊𝓈𝓉𝒶𝓋, 𝒢𝑒𝑜𝓇𝑔.

Toto mě vážně potěšilo. Dala jsem pryč ten dopis, a podívala se na tričko, málem mi spadla pusa, bylo to triko s jejich logem Tokio Hotel, byla jsem za to nesmírně ráda a hned jsem si ho oblékla na sebe, jestě jsem si dala pohodlné tepláky a šla si vyžehlit vlasy.

*Billovo Pov*

Když jsme dojeli, byl jsem s klukama domluvený že oslavíme její příchod, přece jenom si to zaslouží. Kluci jí vystrašili a hned objali. Chvíli byla v šoku, ale pak byla ráda.

Šla se do pokoje převléknout, takže jsem zatím Gustavovi a Georgovi řekl ať něco připraví, abych si mohl promluvit s Tomem. "Tome, pojď jsem na chvíli" zavolal jsem na Toma který se bavil s Gustavem. "Potřebuji ti něco říct" řekl jsem, ale on převrátil oči "Že se mám od Abigail držet dál protože mi ja ní nezáleží?" Řekl Tom a mávl rukama. Převrátil jsem oči a vzal ho na chodbu kde nikdo nebyl. "Ne, to jsem ti říct nechtěl. Jenom že Abi přišla tahle zpráva a kvůli toho se zhroutila" řekl jsem a ukázal mu mobil od Abi. "To si děláš prde-" nedořekl to, protože jsem ho přerušil: "Ne, nedělám" vysvětlil jsem mu všechno o tom, co mi řekla o tom večeru. "Takže jí prosím neubliž, je mi jasné že by ses s ní vyspal a poslal doprdele takže, prosím..a navíc víš jaké to je o někoho přijít." řekl jsem a on jenom kývl a odešel.

*Abigailino Pov*

Když jsem byla hotová šla jsem zpátky za klukama. "Wow odkuď máš to triko?" Zeptal se Bill a já na něho zírala. "No, dali jste mi ho na postel" řekla jsem nechápavě. Bill se jenom podíval na Toma a Tom se jenom šibalský usmál. "Jinak pojedeš s náma na tu dovolenou do Thajska?" Zeptal se Bill. "Ano" odpoveděla jsem a Bill se usmál a šel mě obejmout.

Sedla jsem si na gauč, kde seděli všichni ostatní a jedli jídlo co bylo na stole.