~1~

978 33 13
                                    

Je páteční večer a ja jsem doma sama, Blake se zase někam vytratil, nikdy mi neřekne kam jde ale většinou se pak vrací ožralej nebo celej domlacenej, hned nato se pohádame, je to už naš takový zvyk.

Už několikrát mě uhodil, neni to ale žádná novinka, dělá to dost často, většinou když se právě hádáme nebo když je naštvaný, ve zkratce si na mně vybíjí zlost.

Nemiluji ho, už nějakou dobu ne. Před rokem to byl úplně jiný člověk, nechápu co se s ním stalo. Musím s ním být, nemám kam jinam jít. Rodiče mi umřeli když jsem byla malá a od té doby jsem bydlela u tety, pak jsem potkala jeho a po půl roce co jsme se znali jsem se k němu nastěhovala, myslela jsem si že on je ten pravý, ale mýlila jsem se. Snažila jsem se tetu znovu po roce a půl zkontaktovat ale žádný odezvuk, po několika dnech co jsem to zkoušela jsem zjistila že zemřela.

„Madison!" uslyšela jsem Blaka a věděla že je zle.

Byla jsem v naší ložnici a v tichosti seděla na posteli. Blake zabral za kliku a vstoupil dovnitř, vypadá příšerně, má rudý oči a sotva stojí, měl by přestat chlastat a hulit.
Ani jsem ho ne pozdravila, jen ho sjela pohledem a pak se otočila.
Šel směrem ke mně, zvedla jsem se z postele a sledovala co má zase v plánu.
Pomalu se ke mně přibližoval a já naopak couvala, až jsem nakonec narazila do zdi.
Když ke mně přišel, chytl mě za čelist a tvrdě mě políbil, odstrčila jsem ho od sebe.

„Nech toho" řekla jsem a otřela si pusu.

„Ne! Uvědom si že bydlíš v mém domě, tady rozhoduji já !" zařval na mě, jako by během té chvilky vystřízlivěl.
Nejhorší na něm je že se dá bezdůvodně strašně rychle naštvat.
Radši už jsem dal nic neříkala a jen ho sledovala.

Chytl mě silně za ruku a strčil na postel.
Vlezl si nade mě a začal mě znovu líbat, nespolupracovala jsem, jeho ruce putovali po mém těle až se nakonec objevili pod mým tričkem.
Sebrala jsem veškerou sílu a odstrčila ho od sebe, z jeho doteku je mi na nic.

„Nesahej na mě!" zakřičela jsem na něj, už teď vím že to byl špatný nápad. Podíval se na mě a doslova mě vraždil pohledem.
Chytl mě silně za čelist abych se mu dívala do očí.

„Tohle jsi udělala naposled!" zakřičel a hned nato mi vrazil facku, opravdu to bolelo, takhle velkou mi nikdy nedal.
Cítila jsem že mě začínají pálet oči, ale jsem silná, nikdy před nim nebrecim.

Opět se na mě vrhl, tentokrát mi začal rovnou sundavat tričko, bránila jsem se.
Vůbec mu to nešlo protože jsem s ním pořád zápasila, nechci s ním nic mit, teď už ne. Začal mi trhat tričko, házela jsem sebou, dokonce mi už ukáplo i pár slz.
Blake se na mě podíval a chytl mě silně pod krkem.

„přestaň se furt bránit!" vplivl mi do obličeje a pak ze mě stáhl tričko, pokaždé jsme se s Blakem hádali, takhle daleko to ale nikdy nezašlo, bála jsem se.

Začala jsem tentokrát už brečet, Blake na druhou stranu vypadal že si to užívá, nebyl to ten kluk do kterého jsem se před rokem zamilovala..

Hned nato mi začal sundavat podprsenku, I přes moje protestování se mu to povedlo a někam ji odhodil.
Začal mě líbat od krku dolů k prsům, brečela jsem, nebylo to příjemné.

Byl nademnou a mě nenapadlo nic jiného než ho kopnout kolenem do rozkroku, tak jsem to udělala.

Hned na to se svalil z postele a začal se svíjet v bolestech, vylitla jsem z postele, popadla tričko a vyběhla ven z pokoje.
Oblékla jsem si jen to tričko a pak jsem vyběhla ven na ulici, měla jsem jen roztrhlé tričko které naštěstí zakrývalo vše co mělo, byla zima a pršelo. Nestihla jsem si vzít bundu ani boty, prostě jsem v tu chvíli vyběhla úplně nalehko.

Zastavila jsem se asi až o několik ulic dál a posadila se na lavičku, nenajde mě , aspoň teď ne.
Seděla jsem v zimě na lehko na lavičce a přehrávala si co se právě stalo.

Seděla jsem tady asi už tak hodinu, déšť naštěstí už ustál ale žádný teplo nebylo.
Zahlédla jsem jak se ke mně z dálky přibližují dvě postavy, chvilku jsem se bála že je to Blake a nějaký jeho kamarád, ale pak jsem spatřila dva neznámý kluky, oddychla jsem si a dál si jich nevšímala.

„em ahoj?" řekl jeden z nich když u mě byli blíž, vůbec jsem nevnímala.

„Ser na ni, podivej se jak vypada, vždyť je to nějaká fetka" promluvil ten druhý a šťouchl do toho prvního.

„Mlč Tome! Vůbec nevíš co se jí stalo" okrikl ho zase ten první.

„Stačí že vidím jak vypadá, podívej se na to tričko, říkám, sereme na ni!" okřikl ho nazpátek.

„Drž hubu!" zakřičel na něj a pak přišel ke mně.

„Jses v pohodě" zeptal se a dotkl se mého ramene, byla jsem teď uplne mimo, do té doby než se mě dotkl.
Trochu jsem se ho lekla.

„Klid holka" řekl s úšklebkem.

„jses v cajku? Co tady děláš v té zimě?" zeptal se opatrně.

Nic jsem neodpověděla, jen jsem se mu koukla do tváře.
Nemám náladu s někým teď mluvit. Ani to teď momentálně nedokážu.
Koukal na mě , když jsem dlouho nic neodpověděla vrátil se k tomu druhému který měl dredy.

„vezmeme ji k sobě" řekl mu, a ten druhý na něj vytřeštil oči.

„Spadl si na hlavu?!" okrikl ho opět.

„Bože muj, vždyť je to holka, nemá ani boty a pořádný oblečení, očividně se jí něco přihodilo" odpověděl mu a pak se vydal zpátky ke mně.

„Vezmeme tě k nám, dám ti čisté oblečení.
Můžu ti klidně pak půjčit telefon aby jsi mohla zavolat rodičům, a vratit se domů" řekl mi mile, kéž by věděl.
I přesto že nemám rodiče jsem na něj kývla.

★ ★ ★

O tomhle příběhu jsem přemýšlela strašně dlouho, pak jsem si ale řekla že dopisu Young love a seru na to.
To bych vám ale přece nemohla udělat, takže tady máme první kapitolu.
Může mi napsat co si o tom zatím myslíte 😜.
Je to tedy úplně jiný styl než byl předešlý příběh ale to snad nevadí.
Přísahám že se poseru z toho jména, to je strašně random.😭

Reálně je zítra už škola, tyhle prázdniny utekli strašně rychle.
Zítřek bude tedy ještě v pohodě protože je to první den ale zbytek týdne..já umřu.
Ale jelikož jsme zítra ve škole jen jednu hodinu budu mít čas na psaní, takže se toho pokusím napsat co nejvíc.

Vůbec tedy nevim jak budu aktivní potom, kvůli škole, ale budu se snažit být co nejvíce. 🦨

ANYWAYS UVIDIME SE U DALŠÍ KAPITOLY KTEROU BYCH TEDA CHTĚLA VYDAT CO NEJDŘÍV 💗. Bára <3

~THANK YOU~Where stories live. Discover now