Já nejsem tvůj Poklad [Taejoon]

Žádné důkazy nebyly

Namjoon sledoval, jak Taehyungův hrudník doslova vybuchl. Pohled mu zastínil na moment oblak krve. Střela byla tak silná, že Taehyunga odhodila metr a půl k Namjoonovi.

"KURVA!" vykřikl Namjoon a skrčil se k zemi. A stáhl k ní i svého společníka, na kterého narazil "shodou náhod" na parkovišti. Yoongiho. Řidič šokovaně zíral na nehybné tělo svého kamaráda.

"TAE!" zavolal a doplazil se po zemi k mladému muži. Kolem hlavy mu prolétla další střela. Namjoon sevřel oblečení na Yoongiho hrudi a přitáhl si ho k sobě.

"Dostaň ho," přikázal se zastrašujícím pohledem a Yoongi na něho několik sekund zíral, dokud nepřikývl. Nejprve jemně, pak přesvědčivěji. Rychle se odplazil ke dveřím, kde se postavil na nohy a rozeběhl se k výtahu. Tlačítko stiskl asi dvacetkrát než se dveře uráčily nakonec otevřít. Cestou minul vystrašenou Da-Som, která se třesoucí se strachy krčila za recepčním pultem. Jízda výtahem trvala neskutečně dlouho. Yoongi si otřel zpocené čelo rukávem. Posílený vztekem a beznadějí zároveň proběhl hlavní halou, přímo na rušnou ulici. Oblečení na něm téměř vlálo. Kolem projíždělo jen několik aut, takže neměl nejmenší problém odhadnout, kdy se mezi nimi provléknout na druhou stranu. Přeskakoval rychlými mrštnými kroky mezi jednotlivými pruhy. Tak jak to obvykle dělává za volantem. Yoongi vrazil do budovy naproti Namjoonově kanceláři. Další mrakodrap plný kanceláří. Klasika. Dojel výtahem do nejvyššího patra a pak se pustil nahoru po požárním schodišti. Střecha. To byl jeho cíl. Byl si tím jistý. Ale s každým schodem, který za sebou zanechal, se mu krátil dech. Nahmatal zbraň, kterou měl zastrčenou za kalhotama a odjistil ji. Plíce ho pálily. Měl problém zklidnit dech. Konečně doběhl ke dveřím na střechu. Několikrát se naposledy nadechl. Popadl kliku a co nejrychleji otevřel dveře. Zamířil na cíl. Akorát, že to nebyl ten správný cíl. Nad bezvládným tělem stál mladý muž. Prst na spoušti, ale jeho zbraň nemířila na Yoongiho. Mířila stále na mrtvého muže zahaleného kuklou. Muž k němu vzhlédl. Blond vlasy mu vlály ve větru. Vypadal jako anděl. Až na krev na jeho dokonalé tváři a střelný prach na rukou.

"Konečně se potkáváme, krasavče," usmál se na něho mladý muž a Yoongi se zamračil.

*

Namjoon Taehyunga přetočil na záda. Bílá tepláková mikina byla v oblasti srdce zmáčená krví. Namjoon se obával nejhoršího. Odrhnul modré kadeře ze zkrvaveného obličeje a přiložil prsty k tepně na krku. Puls. Velmi slabý, ale byl tam. Namjoon opatrně prostrčil ruce pod podpažím a opatrně ho odtáhl směrem ke dveřím. Netušil, jestli je ještě někdo z protější budovy sleduje, ale nemohl si dovolit kulku ve svém těle, když se musel postarat o již postřeleného muže. Jakmile se s Taehyungem dostal ke dveřím, okamžitě ho popadl do náruče a rozběhl se k výtahu. Za stolem zahlédl Da-Som.

"Da-Som. Zrušte, prosím, všechna dnešní jednání a obvolejte všechny zaměstnance, ať si dnes vezmou placené volno."

Přikyvující Da-Som zmizela za zavírajícími se dveřmi výtahu. Namjoon sklopil zrak a pohlédl na muže ve svém náručí. Nevědomky si ho přitiskl pevněji ke svému tělu a zavřel oči. V duchu se modlil, aby jim štěstí přálo a oni dorazili do nemocnice včas.

Prosím vydrž.

U výtahu na ně čekal Jungkook.

"Ježíši!" vykřikl mladík vyděšeně, když spatřil tělo v Namjoonově náručí. Otevřel Namjoonovi dveře od auta a co nejrychleji skočil za volant. Ani se Namjoona nemusel ptát, kam mají jet.

"Šlápni na to. Nemáme moc času!" vykřikl na něho zezadu Namjoon a Jungkook vystřelil z parkoviště, co nejrychleji mohl. Zatímco Namjoon na zadní sedačce zápasil s Taehyungovým oblečením, aby se podíval na ránu, Jungkook vytočil jejich známého lékaře. A bůhví jakým zázrakem při tom nenaboural. Jel ulicemi jako šílený. Ignoroval semafory, kde se dalo. Z reproduktoru auta se ozval ospalý chraplavý hlas.