v nouzi poznáš KARMU.

III

nelze si vybavit
hořký bodu zlom

kdy sesypal se štít
a rozevřela brána
hradu černých karet

nedá se víc věřit

z opory štěrku lom
a svou mysl nespočítám

je jak kabaret
kde jen zoufalec se může smát
a mrcha
dělá si
co chce

nutí mi ústřižky
z nichž nevyčtu pravdu
nenalézám lék
a ani plagiát

mám tvé ruce
mám tvou vadu

dlouhé prsty
zorné klouby
proto děsím se
že je často neznám!

proto děsí mě
ČÍ JSOU?

stvůrné tlapy přeci
krásné něze patřit nemohou

COS MI TO PROVEDL?

tak pověz
ty tvůrce!

POVĚZ ZHÝRO
COS ODHALIL DÍTKU
kousek od kolejišť!

kdepak jsi víro?

TA VELKÁ OKNA
TA STRAŠNÁ TÍSEŇ
MASITÉ SKŘÍNĚ
A STÍNY NA ZDECH

míhají se
jak rozfoukaná lokna
jak hejno mravenišť

na břichu
a před zraky tapeta
těsně svázaných stébel

v tichu zírám na ni
a koušu polštář
co brzké vzlyky tlumí

tak kam?
kam si vecpal křivdu?

jsem daleko
i blízko
vítr za portály šumí
a já proklínám bídu!

chce se mi zvracet
vnitřky těla se úží
v tom hořkém blivnu
a protestu

KŘIK.

chci řvát!
chci zbavit se trestu
v tom mlžném pokoji!

jsi na živém třasu?
anebo nejsi?

jsi v mrtvém děsu?
anebo nejsi?

pálí mě útroby
znovu cítím bol
jak při zhýralém aktu

poupátko drahé
na zem ti házím řasu
a chci tě sevřít

chci sevřít ten kvítek v peřinách

a z tebe se zhýro
bez menšího taktu
vzdušný líh valí
a pálí v dutinách

pach
v úžinách
pach paktu

nesedíš na posteli
už ne
NE!

proč psala bych?
proč v nevědomí nultý deník vznikal?

jsi vepsán i v patrech?
polklo snad zrnko tvou dospělost?

chuť
co skutečnost by nepozřela

TAK COS TO SEHRÁL?
KAM SES VTĚSNAL?

TAK ŘEKNI A NEMLČ!
TAK UKAŽ SE!
UKAŽ!

ODHAL SE V TEMNOTĚ
DĚTSKÉHO AZYLU!

UKAŽ SVOU TVÁŘ
A SÁM SEPIŠ ZÁVĚR!

neměl si právo
na paletě
idylu měnit v elegii

nestávám se viníkem
jen obětí vehnanou
na netočený záběr
který dohnal mě k magii

holčičko

slyším tvůj dech
hanbím ten chlast

znatelný pohyb

DOST!

mysl mě dál chrání
jak oceán plast
a nechce mou prozřenost

její brek

tak proč mě nebrání?

koušu polštář
koušu vztek
koušu ho v agresi

zatínám nehty
do měkké úzkosti
a toužím si recesi

její pláč

ale pro dnes to stačí
pro dnes už dost
jdu spát
nechci víc se vracet