•~•31•~•

129 2 0
                                    

Už je to týden co jsme utekla od Petra. Volal mim psala mi, volali a psali mi jeho kamarádi a já neodpovidala, snažil se za mnou jít ale nikdo ho nepustil.
Mamce jsme vše řekla. Teď jsme doma a moje ruka -ehm ehm- ruce jsou plné řezných ranek. Mám chuť umřít. Nejradši bych se teď právě zabila. Měla jsme sebevražedné myšlenky. Myslela jsme že se zbláznim. Vůbec nejím ani nespím. Připadám si jako psychopat.
A teď se to stalo. Mamka mě poslala na psychiatrii. Ano vážně.
~skip time~
Už je to měsíc co tu jsme a nesnáším to tu. Beru asi padesát prášku denně na všechny vady co mám. Reálně to tady vůbec nezvládám. Ani jsem se tady s nikým nějak neseznamilq nic. Mamka mě chodí někdy navštěvovat ale prej by mě mohly pustit. Ptáte se jak? Normálně před nima se pretvaruju já všechno skvělí a v pohodě takže říkali že mě nejspíš za týden pustí. Chacha

~další skip time~
Pustili mě domů. Popravde s emi moje stavy ještě zhorsili ale aspoň vidíte jak se umím překvapovat nice. Teď jsme doma a píšu dopisy. Konkrétně dopisy na rozloučenou.
Proc? Už to tady fakt nedávám už se chci zapít až moc dlouho. Už jsou moje problémy fakt velký a já už nemůžu dal bojovat.
Napsala jsme dopis mamce, moji už si bývalí nejlepší kamarádce, rychlim klukům, a Petrovi. Když jsem je dopsal dala jsme je všechny do obálek nadpesla je a dal si ej na stůl. A teď ta poslední část. Šla jsme so koupelny kde jsme si schovával nějaké drogy které jsme vzala Petrovi. Ano sebrala jsme mu je pardon Petře. Všechny jsme si je sesypala do jednoho pytlíku (moc jich nebylo) abych je měla u sebe všechny a pak si ještě vyndala nějaký prášky, a taky jedno víno. Vzala jsem si celé plastickou ibalginu, paralenu, moje antidepresiva a několik prášku na spaní. Pak jsem do sebe nával jedno LSD, emko, Molly a bůh ví co tam ještě bylo a zapila to vínem. Vlezla jsme si do vany v oblečení, vyhnula rukavice a začala dělat řezné rány. Pak už jsme jen cítila příjemnou bolest a viděla tmu.

Ahoj takový smutný konec ale ten příběh chtěla ukončit a nic lepšího nenapadlo. Ještě vyjde jedna kapitola nebo dvě a ty budou úplně závěrečné takže děkuji moc za to že čtěte a se loučím ahooj.

První pohled/ STEIN27 Where stories live. Discover now