Zdá se vám že lidí kolem znáte ale co když ne co když znáte jen tu čast kterou chtějí aby jste znalý. Další den se utápím v myšlenkách co by kdyby a proč se stalo co se stalo. Moje matka přes dvěma roky umřela moc mi chybí táta je fajn ale už není takový jako dřív. Je pořád v práci a asi se s někým vídá ale ještě mi ji nepředstavil. Nevím proč ale velmi by mne to zajímalo. Takovéhle myšlenky se mi honí hlavou často ale nejčastější myšlenka je na mamku pořad na ní musím myslet. Ve škole je to docela děs nikdo to o mamce neví táta to ve škole neřekl protože jsem neměla zájem o utěšování a dárky pro lepší náladu které stejné nepomohou. Jsem ráda že jsem ve škole pořad ta veselá holka co má dokonalý život a žádné starosti jde jí škola a má vždy dobrou náladu ráda lidem pomůže a snaží se je rozesmát když jsou smutní. Na venek tak pořád působím ale už to není ta stará Rose. Teď jsem zlomená ale nikdo to nesmí vědět nikdo jen já. Lidé si možná řeknou proč my na tom tolik záleží aby to nevěděl nikdo jiný než já ale můj důvod je prostý nechci aby mně jen litovali a abych už pro ně nikdy nebyla ta veselá Rose to by bylo hrozný já nerada když o mně někdo ví víc než chci aby ten člověk věděl. Ale není všem dnům konec vše se může jednou obrátit k lepšímu.
