Mezi světy

K.3-Araluen za mořem

Gandalf a Saruman seděli v Orthanku a probírali novinky, když najednou uslyšeli zvonit Palantýr. Saruman vstal a cestou lamentoval: ,,Saurone, už potřetí ti říkám...." Ale pak se zarazil, protože uviděl, že tam není Sauron, ale Galadriel. ,,Ou. Zdravím Galadriel. Gandalfe, pojď sem!" řekl Saruman. V tu chvíli se připojil Elrond. ,,Zdravím všechny." řekl. ,,Taky zdravím. Co se děje, Galadriel?" zeptal se Gandalf. ,,Mám tu zapeklitou situaci. Budu potřebovat Vallar." řekla Galadriel. Ostatní tři se divili. ,,Na co? Co je tak naléhavé?" ,,Sarumane. Faramir ti volal, kvůli zemi Araluen, říkáš, že nevíš. Gandalfe, Elronde?" začala Galadriel. ,,Nevím, neznám, netuším." pokrčil rameny Elrond. ,,Počkat. O čem se tu mluví?" byl úplně ztracený Gandalf. ,,Zkrátka. Angmarák s Faramirem náhodou narazili na tři Dúnadany, jenže oni nejsou Dúnadani. Jsou z nějakého Araluenu a nikdo nemá šajna, jak se sem dostali." vysvětlila Galadriel. ,,Aha. Ne, žádný Araluen neznám." řekl Gandalf. ,,Já jim v srdci čtu dobro, ale prostě potřebujeme zjistit, jestli si nevymýšlí. I když to by byli ale sakra dobří lháři! Takže potřebujeme Vallar." řekla zase Galadriel. ,,Fajn. Tak to zkusíme." řekl Elrond.

Mezitím citadela
Arwen je dovedla do nějakého pokoje. Byli tam tři postele, nic moc zvláštního, ale krásný výhled z okna a celé to prostě působilo příjemně. ,,Donesu vám jídlo. Chvilku počkejte." řekla Arwen a odešla. ,,To není špatný!" hodnotil hned Gilan. ,,Jo no. Tohle bych si nechal líbit!" souhlasil Will. ,,Chceš říct, že v chatě se ti nelíbí?" dobíral si ho hned Halt. Will se spěšně nadechoval k pádné obraně, ale mistr, který byl evidentně v dobré náladě, se na něj pousmál, prohrábl mu vlasy a řekl: ,,Já vím, že líbí. Taky se mi tady líbí." Will se taky usmál. V tu chvíli se vrátila Arwen a nesla jídlo a nějaký zvláštní nápoj. Vypadal jako voda, ale třpytivá. Will se už už chtěl ptát, ale elfka ho viděla, takže s úsměvem začala sama: ,,To je Miruvor, elfí pití, které vás povzbudí, protože jste jistě unavení. Jídlo není nic zvláštního, vařená zelenina a brambory a pečené maso, myslím že z jelena." ,,Dobrá, moc vám děkujeme, má paní. Nic lepšího jsme si nemohli přát." řekl Halt a uctivě se Arwen poklonil. Udělal to až překvapivě ladně a sebejistě. Elfka se také lehce poklonila a nechala je o samotě, aby se mohli najíst.

Orthank/Roklinka
Nakonec se Vallar rozhodli, že Bílé radě přece jen pomohou. Každému poslali kus vidění a nechali na nich, aby si to seskládali. Každý z rady proto jakoby usnul, akorát s otevřenýma očima a ve stoje, a každý viděl svoje.
Jako první se probral Saruman a zrovna dvakrát moudrý ze svého kusu nebyl, takže spěchal k Palantýru a hulákal na ostatní. On sám viděl jen zemětřesením zničenou Středozem a že se od ní odtrhl kus pevniny, kde naštěstí nikdo nežil. Víc nevěděl. Po chvilce se ozval Elrond: ,,Sarumane? Viděls něco?" ,,Ano." přisvědčil čaroděj. V tu chvíli procitl Gandalf a řekl: ,,Omlouvám se za zpoždění, dobří muži, přehrával jsem si to radši ještě jednou." A co nevidět tam byla i Galadriel. Začal Elrond, protože si řekl, že jeho část měla být asi první. ,,Já viděl Věk Stromů, Středozem byla větší. Sice jen o kousek, ale byla." řekl. Na to navázal Saruman: ,,Já viděl zemětřesení a ten kus o který byla větší se utrhl a moře ho odneslo někam do daleka." ,,Já viděla zemi Araluen za mořem, existuje. Zřejmě to bude ten utržený kus." řekla Galadriel. ,,A já vím, jak fungují hranice." doplnil Gandalf. Všichni si to rychle srovnali. Elrond vyslovil myšlenky všech: ,,Takže Středozem a Araluen byli ve Věku Stromů jedno. Pak ale přišlo to velké zemětřesení při prvním výbuchu hory osudu a s probuzením Ilúvatarových dětí. To Araluen odtrhlo a poslalo za moře. A ani my, ani oni jsme o tom neměli tušení." Pak všichni kývli a Gandalf vyrazil směrem k Minas Tirith, aby to řekl králi a aby pomohl s těmi hranicemi.

Citadela
Jídlo bylo vynikající. Suchary a sušené maso, co jedli poslední týden až dva, už jim začínaly lézt krkem, takže teplé jídlo bylo vítaná změna. Ovšem ve Středozemi zřejmě neznali kávu a to hraničáře přece jen trochu trápilo, protože v pokoji si ji neměli jak udělat. Usnesli se, že jim ji musí ukázat, protože nevědí o co přicházejí! Ale Miruvor taky nebyl špatný a Willovi chutnal až moc. A zrovna on ho potřeboval nejmíň, a Halt věděl, že bude totálně hyperaktivní. Ale teď se učeň s plnou pusou masa zeptal: ,,Tky s vs t elfk ptl..." Halt ho ale zpražil pohledem: ,,Co ti pořád říkám? Nemluv s plnou pusou! Pěkně žvejkej, žvejkale, a pak něco povídej!" pokáral ho. Gilan se na Willa nenápadně usmál. Věděl, že on byl stejný a Halt ho taky drtil na tom, že s plnou pusou se nemluví!
Když to tedy Will dojedl, tak se zeptal: ,,Taky se vás tak el...elfie ptala, co děláte ve Středozemi?" ,,Elfka a ano." odpověděl Gilan. ,,Mě teda ne, mě se ptala, proč jsem hraničář a ne...někdo jiný." řekl Halt. Uvědomil si, že ani jeden z jeho přátel o jeho původu neví. A oni oba věděli, že pokud se nejstarší hraničář rozhodne něco jim neříct, tak nemá nejmenší smysl se ptát, takže i Will svou okamžitou otázku spolkl.

V citadele strávili noc a Halt ráno sledoval východ slunce a opravdu mu chyběla ta káva. Will byl večer opravdu hodně hyperaktivní, takže teď spal jako zabitý. Gilanovi se evidentně zdálo něco šíleného, protože se ozývalo mlumlání a Halt rozeznal věty jako: ,,Hej! Kde je moje nutela?!" a vzápětí: ,,Tak a dej mi ten meč! Potřebuju si ji něčím namazat!" Hraničář se musel usmát při představě, jak si Gilan maže nutelu na chleba mečem. ,,DEJ MI TU NUTELU!" vykřikl Gilan a probudil se. Halt tlumeně vyprskl. ,,Co je?" ptal se Gilan. ,,Ále..nic." kroutil hlavou Halt a potlačoval smích.

,,Král vás očekává." řekl sloužící, který pro ně přišel. Will sotva rozlepil oči, takže se s ospalkami v očích potácel za Haltem a Gilanem.
Došli do hlavního sálu a Aragorn si učně všiml. ,,Ou. Omlouvám se, jestli jsem vás budil příliš brzy." řekl omluvně. ,,Ne to vůbec ne, to jen tady našeho Willa to večer hodně unavilo, to jeho šílení po tom vašem Miruvoru." vysvětlil Halt. ,,Aha, to jistě. Ale i tak se ti, Wille, omlouvám." řekl Aragorn a pak přešel k věci: ,,Samotní bohové Vallar se spojili s našimi nejmoudřejšími, abychom zjistili pravdu. A vskutku, země Araluen za mořem existuje. Dřív, ještě ve Věku Stromů, byli Araluen a Středozem jedno, ale velké zemětřesení a výbuch Hory Osudu tyto dvě země oddělili. Také už víme, jak fungují hranice a jak vypadá vaše země dnes. Proto vám věříme, že nejste lháři a jste tu čistě náhodou. Zároveň, když už se tohle velké nedorozumění stalo, rád bych navázal kontakt, popřípadě spojenectví s vaším králem. Proto mu prosím předejte tento vzkaz ode mě. A teď, až budete připraveni, kníže Faramir a Gandalf Bílý vás doprovodí k hranicím." Po tomto dlouhém monologu se mile usmál na Willa. Ten byl fascinován vyzněním toho proslovu, celé to na něj bylo "velké". ,,Děkujeme, Vaše Veličenstvo. Zprávu rád předám." zareagoval Halt a odvelel Willa s Gilanem rychle si vzít všechny věci.

O hodinu později už tři hraničáři, Gandalf, Faramir a pár Dúnadanů, seděli na svých koních a jeli zpět do Mlžných hor. Výstup to byl velmi pozvolný, proto si asi trojice prve nevšimla, že by nějak výrazně klesali. Bílý čaroděj jim řekl, že ze strany Středozemě musejí najít dva staré mallorny na jednom z vrcholů (Will si nezapamatoval jméno) a třikrát zaklepat na každý kmen. Poté mezi nimi projít. A ze strany Araluenu najít jeden starý strom se zlatými listy, který byl jediný v Araluenu a nikdo ho tam neznal. Byl to samozřejmě taky mallorn. A před ním opět třikrát zaklepat na veliký kámen a pak se dotknout kmenu. Hraničáři se sem dostali, když Will s Cukem skouzli na tom kameni a pak se otřeli o ten mallorn. Jaká to náhoda.

Teď se tři hraničáři rozloučili s doprovodem, každý z nich dvakrát zaklepal na každý mallorn, pak prošli mezi stromy a byli pryč...

————————————————————————
/1330 slov/ ano, jsem si vědoma, že hlavně první odstavec je doslova PARODIE na Bílou radu, a taktéž Gilan a nutela, ale třeba jste se aspoň pousmáli a pomohlo vám to přežít poslední školní den tohoto týdne☺️