M.i.n.e // Luke Newton FF

-28-

Pokračujeme v krasojízdě! =)

* * * * * * * * * * * * * * * * *

„Já se stejně domnívám," pronesla přemýšlivě, „že je v tom víc. Možná před tím Luke jenom vědomě zavírá oči. Víš, podle mě," naklonila se přes stůl blíž, „nebyl Newton ještě nikdy doopravdy zamilovaný. A jeho vlastní pocity ho teď matou."

Nemohla jsem si pomoci, musela jsem se zasmát. „Nicol, jsi strašně hodná, že se tak snažíš, ale máš jenom moc bujnou fantazii. Vidíš zkrátka to, co si vidět přeješ. Znáš Luka už dlouho. Víš, jaké typy žen se mu líbí. Jaké upřednostňuje. Já do jeho preferencí nezapadám ani jediným procentem."

„Uznávám, že se někdy chová jako pitomec. Ale v jádru to není špatný člověk. Možná mu jen nenadálá sláva trošku popletla hlavu."

Pousmála jsem se a dopila zbytek kávy. Na to jsem odpověď neměla. Tedy ne takovou, již bych už dřív nepoužila.

Nakonec jsme s Nicolou strávily celé odpoledne. Provedla mě po svých oblíbených místech, ukázala divadla, v nichž účinkuje, a co je hlavní – už jsme se ani slůvkem nezmínily o Lukovi. Což jsem si užila úplně nejvíc. Mohla jsem si konečně trochu vyčistit myšlenky a soustředit se na vlastní život. Na smích, zážitky, na to, že jsem pořád žena s vlastními zájmy a starostmi, jež se netýkají jenom Newtona.

Rozloučily jsme se kolem sedmé večer, kdy už na Londýn padl tmavý soumrak. S příslibem, že brzy zase něco podnikneme.

Jakmile jsem překročila práh Lukova bytu, poznala jsem, že tam není. Neskutečně se mi ulevilo. Po tom, co se stalo v ateliéru, jsem se s ním nechtěla vidět. Nechtěla jsem s ním mluvit. Styděla jsem se. A měla také vztek. Na sebe, na něj, na Anne, která s tím hloupým nápadem přišla.

Rychle jsem se osprchovala, přetáhla přes sebe dlouhý svetr a s velkým hrnkem černého čaje a teplou dekou omotanou kolem ramen se uvelebila v proutěném křesle na balkoně. Chladný vánek mě konejšivě hladil po tvářích, poprvé po několika dnech mi připadalo, že se všechno spraví. Navíc při pohledu na osvětlené město se zdálo, jako by i ty největší trable byly naprosto malicherné.

Usmála jsem se. Zvládnu to. Bezpochyby...

Po chvilce mé rozjímání přerušilo pípnutí mobilního telefonu. S tichým pobrukováním jsem po něm sáhla a bezmyšlenkovitě rozklepla instagramové upozornění na displeji.

A sakra... To ne!

Vyskočila jsem překotně na nohy a nechápavě civěla na fotku, jež se mi na obrazovce objevila. Ruka, v níž jsem telefon držela, se mi třásla stejně jako rty, zadržující vzlyky, které se mi draly hrdlem. Už to začalo...

Luke na svém oficiálním profilu právě zveřejnil náš snímek. Ano. Ten, který odpoledne pořídila Nicola v divadelní krejčovně. Ačkoli jsem se domnívala, že pokud něčím přizná náš vztah, jistě ne snímkem, na němž se líbáme, opak byl pravdou. Kdybych se dívala na fotky cizích lidí, řeknu si, jak jsou šíleně zamilovaní. Luke majetnicky svíral mé boky, já jej držela kolem krku a naše rty... Oh Bože.

Očima jsem sjela ke komentáři, jejž ke snímku přidal. „Je to láska." Páni. Dokonalý výběr slov... Prosté, leč výstižné. Emoce mi nabobtnávaly v hrudi a hnaly do očí slzy.

Samozřejmě mě tam označil. Což bylo jistě i důvodem, proč jsem měla zahlcenou schránku příchozích zpráv a desítky vzkazů na Facebooku. Rozhodla jsem se je nerozklepávat. Ještě jsem na konfrontaci nebyla připravená.

Vypnula jsem wifi, telefon odložila a rukama pevně sevřela balkonové zábradlí. Asi mi do té chvíle nedocházelo, že se náš plán skutečně rozjede. Že nebudeme hrát zamilovaný pár jen před hrstkou vyvolených, ale před celým světem. Jelikož jsem nepochybovala. Půl minuty po uveřejnění se Lukův snímek rozběhl sociálními sítěmi napříč zeměkoulí.