Hlášky, citáty a Haltovy poučky - HRANIČÁŘŮV UČEŇ

30

     ,,Víte, já nechápu," ozval se Halt, ,,jak se tihle lidi dokážou udržet na palubě lodi, která se kymácí nahoru a dolů a ze strany na stranu na deset nebo patnáct stop vysokých vlnách. Ale posadte je na hodného starého poníka, který je krotký jako houpací kůň, a oni se honem honem snaží dostat se zase dolů."
     ,,Já se nesnažil dostat dolů," namítl Svengal. Zvolna se převalil a zvedl se do kleku. Svaly bolestně protestovaly Ách, u nejtlustší modrý velryby, proč mě všecičko bolí posteskl si. Pak navázal na původní myšlenku. Ta koňská potvora se postavila na zadní."
     Postavila na zadní?" žasl Gilan a schovával úsměv. ,,Viděli jste někdo, že by se tady Dříč postavil na zadní?"
     Will s Haltem zavrtěli hlavami. Halt si to vychutnával až nezdravě. V době temudžajského vpádu do Skandie plul na vlčí lodi, která měla prověřit, jestli je Slagor zrád- ce. Když se Haltovi na moři udělalo špatně, Svengal patřil k těm, kdo se tím nejvíc bavili. Will už se přesvědčil, že když se jedná o lidi, kteří se v podobných chvílích škodolibě smějí, má Halt dlouhou paměť.
     ,,Povídám, že se postavil na zadní,'' trval na svém Svengal. Stoupl si víceméně vzpřímeně a znovu zahekal. Nemohl pořádně narovnat záda. ,,Jasně jsem to cítil.''
     ,,Zahnul doleva," řekl mu Gilan.
     ,,Nečekaně,'' odsekl Svengal. Hraničáři si vyměnili nevěřícné pohledy.
     ,,Dříč nikdy v životě neudělal nic nečekaně, prohlásil Halt. Alespoň ne za posledních patnáct let.
     ,,Taky proto mu říkáme Dříč," přispěchal s vysvětlením Will. Svengal po něm loupl očima.
     ,,Já mu tak neříkám," utrousil jedovaté. Tri hraničáři si vyměnili pobavené pohledy.
     ,,Nu ano, uznávám, že dnes dopoledne jsme slyšeli jisté šťavnaté výrazy," poznamenal Gilan. Obrátil se k Willovi. ,,Mimochodem, co je zač ten Gorlog? A má opravdu rohy, zuby a dlouhou huňatou hřívu?''
     ,,To je velmi užitečná osoba, odpověděl Halt. ,,Můžeš se dovolávat všech jeho částí. Je rozmanitost sama. S Gorlogem se člověk nikdy nenudí."
     Během té bodré výměny názorů upíral Svengal oči na sekeru zavěšenou na vidlici Dříčova sedla. Nebyl si jistý, jestli by ji radši vzal na ponyho, nebo na tři hra kteří se tak náramně bavili jeho utrpením.

>>>----->
    
     ,,Znovu na něj nasednout?'' zeptal se Svengal. ,,Na tohle zvíře?''
     Horác povzbudivě kývl.
     ,,Tenhle zplozenec pekal sebou, škubal, vrtěl, házel, až mi zlámal každičkou kost v těle, a ty říkáš, že nejlepší co můžu udělat, je znovu na něj nasednout a vydat se mu napospas?''
     ,,Správně. Tak pojď. Vysadím tě.''

Kniha pátá, kapitola desátá, strana 84-86

     Je docela smutné, že tahle kapitola má víc slov než většina těch mých.
     HranicarskySbor od Nového roku zase začne s vydáváním výzev a soutěží (jedna na každý měsíc), tak se rozhodne mrkněte a také nově vydává hraničářský adventní kalendář, který ale začíná vydávat odpočtem už od 1.12.
     Přepisy mých ostatních knížek jsou stále v přepíšu a docela dlouho žádnou další kapitolu nečekejte ani v Být hraničářkou? ani v Někdo, koho by nečekal. Krom toho brzy vyjde aktualizace v kapitole o Celtice v Přehledu států.