Kapitola DVAATŘICÁTÁ

174 18 1
                                    

Byla pryč něco málo přes dva týdny. Odletěla z Anglie 4. května. Bradavice opustila jako jedna z posledních, samozřejmě kromě těch, co v nich zůstávali, aby pomohli školu opravit. Před ní postupně odcházeli ti, kteří přicházeli zdrcení žalem a školu opouštěli překvapení a šťastní. Harry a Ron se vydali k Weasleyovým, i když chtěli jet s ní. Ona jim ale řekla to samé, co Severusovi. Potřebovala být nějaký čas sama. Když se loučili, objala Rona, zašeptala mu do ucha slova omluvy a slíbila, že až se vrátí, tak si promluví. Něco neurčitého zamumlal, ale při odchodu se na ní usmál.

Severus ji doprovodil k jejímu domu. Tam, kde to všechno začalo. Dům byl zahalený kouzlem, aby nebyly vidět jeho trosky. Byl ještě více rozházený než, když ho opustili. Museli to tu poté prohledat Smrtijedi. Na přikývnutí oba pozvedli hůlky a dali dům do pořádku.

Hermiona procházela místo jejího dětství a Snape ji mlčky následoval.

„Zítra odlétám," pronesla, jen tak mimochodem.

„Víte, kde začnete?"

„Kolik může být v Sydney zubařů s příjmením Granger?" pokrčila rameny. „Objednám se prostě na kontrolu."

„To zní jednoduše," pohlédli si do očí.

„Takové plány bývají nejlepší," odpověděla a zvážněla. „Nevím, jak vám mám poděkovat, Severusi," zašeptala.

„Neděkujte," vrtěl hlavou. „Nechci, abyste mi děkovala. Mám pocit, že jsem zase tak dobrou práci neodvedl," sjel pohledem k jejímu předloktí. Všiml si, že si ho dívka často mne. „Můžete mi to ukázat."

Hermiona krátce váhala, pak si ale vhrnula rukáv a nabídla mu ruku. Lehce ji uchopil svými dlouhými prsty a začal zkoumat jizvy tvořící slova Mudlovská šmejdka.

„Bellatrix," pronesla skrz zaťaté zuby dříve, než se mohl sám zeptat.

„Co vám všechno udělala?" zavrčel a přejel prsty po písmenu M. Cukla sebou.

„Nenuťte mě o tom mluvit, prosím," zavrtěla hlavou. „Ještě je to moc brzo a nechci vzpomínat."

„Můžu zkusit uvařit nějaký lektvar, jizvy by pak mohly vyblednout," pustil její ruku a sledoval, jak si cejch prudce překrývá.

„To není třeba, chci si to nechat," nadzvedla bradu.

„Hermiono, to přece nemusíte, není to..."

„Pravda?" skočila mu do řeči a zvýšila hlas. „Já jsem na to hrdá, na svůj původ. Je to připomínka, co jsem překonala," poodešla ke stolu.

Severus zůstal stát na místě. „Pokud si to přejete," přerušil nepříjemné ticho.

„Ano, přeji," zavřela oči. „Co budete dělat vy?" změnila téma.

„Motat se Minervě pod nohy," pokusil se o vtip.

„A Kingsleymu?" nakousla téma jeho tajemného rozhovoru.

„Tomu myslím ne," zatnul zuby.

„Můžu vás o něco požádat?" upřela na něj zrak.

„Můžete to zkusit," odpověděl ostražitě.

„Chci to samé, co po mně vy. Ozvěte se, že jste v pořádku."

„Že by vám na mě začalo záležet, Hermiono," ušklíbl se.

„Ano," řekla pevně. „A řekla bych, že na základě vašich vzpomínek, i vám na mně," dodala.

Severusovi zkameněl výraz. Byla to jeho automatická odpověď na věci, na které nedokázal jinak okamžitě reagovat.

Hermiona poznala, že na tento rozhovor není připraven. „Nemusíte nic říkat," pokusila se ho uklidnit, „jen se mi jednou za čas ozvěte, prosím."

Severus se zaťatou čelistí neochotně přikývl a zhluboka se nadechl, aby získal zpět jistotu.

„Tak se tedy asi rozloučíme," zamumlal a vyhledal dívčiny oči.

„Rozloučíme," souhlasila a vyprovodila rychle odcházejícího muže pohledem.

Rychle zmizel, ale po Hermioně přistání, když mu chtěla nechat vzkaz, viděla na medailonu už ten od něj. Popisoval v něm, že už začali s opravami Vstupní síně. Usmála se a byla ráda, že splnil její přání.

Rodiče našla, tak jak řekla. Dostala se na kontrolu ke svému otci ani ne po týdnu, co byla v Sydney. Pomohlo tomu matoucí kouzlo na recepční. Vrátila nejdříve paměť svému otci, a pak večer, když došla na adresu, kterou od něj dostala i své matce.

Bylo to šťastné setkání. Vyprávěli si celou noc a i den, Grangerovi si vzali volno. Hermiona se některým věcem vyhnula. Na konci druhého dne šli všichni unaveni spát.

Strávili několik společných dní a když Hermiona zmínila návrat, nastalo nepříjemné ticho. Matka s otcem se ji snažili přemluvit, aby zůstala, ale Hermiona to neochvějně odmítla. Její rodiče si tu vybudovali život a nebylo, tak snadné jej opustit. Domluvili se, že je Hermiona v budoucnu znovu navštíví, budou si volat a psát a jakmile budou manželé připraveni tak se vrátí do Anglie.

Po několika dnech Grangerovi vyprovodili svou dceru na let. Trvala na tom, že musí už odletět zpět. Oni nevěděli, proč a ona zase nevěděla, jak jim vysvětlit své důvody.

Neměla od Severuse už šest dní žádné zprávy. A to nevěstilo nic dobrého.

***

Severusi, ozvěte se. Zpět v Anglii, změnila text hned po přistání. Týden, byl to týden, co se ji neozval. Doufám, že pro to máte dobrý důvod, netopýre, mudrovala v duchu.

Už po cestě přemýšlela, jestli se má hned přemístit do Bradavic, ale rozmyslela si to už jen z důvodu, že by musela čekat, než by ji někdo pustil přes bránu. Zvolila tedy krátkou zastávku u sebe v domě a pak zamířit k Weasleyovým. Doufala, že tam získá více informací.

Doma odhodila zavazadlo a chtěla se rovnou přemístit, ale když prohlédla chodbou do kuchyně. Na stole ležel bílý přeložený papír. Došla k němu a rychle se dala do čtení.

Hermiono,

Nevím, kdy přesně Vás tyto řádky zastihnou, ale doufám, že Vaše cesta byla úspěšná a rodiče jste našla v pořádku a zdravé.

Když jste odjížděla ptala jste se mne, o čem jsem mluvil s Kingsleym Pastorkem. Řekl jsem o budoucnosti a byla to pravda. Vzal si mě stranou, aby mě varoval o možnosti, že budu zadržen a vyslýchán kvůli mému napomáhání Pánovi zla. Musel jsem mu dát za pravdu. Byl jsem Smrtijed a i když na rozkaz Albuse Brumbála (jak sama víte), napomohl jsem mu se strašnými věcmi. Musím se podrobit šetření a nejspíše dostanu i nějakou formu trestu.

Pokud jsem Vám přestal posílat vzkazy, znamená to, že už jsem byl nejspíše odveden. Není jisté, kde se budu přesně nacházet, ale jestli můžu hádat, bude to nejspíše ministerstvo nebo přímo Azkaban.

Jestli to můžu po Vás žádat, držte se stranou. Nenechte se strhnout svou nebelvírskou zbrklostí a touhou se vrhat za nebezpečím. Nenechte na sebe padnout stín MÉ minulosti.

Prosím Vás o to,

Severus Snape

Hermioně klesla ruka. Zatraceně.

Složila dopis a strčila ho do kapsy. Na místě se otočila a zjevila se před místem, kam zamýšlela dorazit i před přečtením profesorových slov. Její oči přejeli Doupě, na které dopadalo odpolední světlo. Rázným krokem zamířila ke dveřím a trochu příliš tvrdě na ně zabouchala. Dveře se otevřely a za nimi stála Ginny Weasleyová.

„Hermiono!" zvolala a objala ji. „Ty jsi zpátky."

OchránceWhere stories live. Discover now