Souboj klanů

T-Lexi

žánr: dark fantasy
jméno postavy: Theodor
věk postavy: 14
Psali: lexykochrt, @bitchin_girl, @Less216, @Lu_Luhannie, @aesthetic_muffin

Šel pořád rovně, dokud se mu pod nohama téměř neztrácela pěšina. A když už ji vůbec neviděl, šel ještě chvíli. Pak se zastavil. Jenom koukal kolem sebe, když ho najednou přepadl takový divný pocit. Něco bylo jinak. Přemýšlel, co se mohlo tak rychle změnit, aniž by si toho všiml. Šero určitě ne.

Oči.

Neviděl je, ale cítil, že ho někdo pozoruje. Ostrý pohled se mu zabodával do zad. Nehybně stál. Téměř nedýchal. Uvažoval. Dívá se na něj nějaká šelma? Ne, tu by nevycítil a zaútočila by o dost rychleji.

Otočil se a rozutíkal se, než si vůbec stačil uvědomit, kam má vůbec namířeno.

Kolem něj se mihlo pár stromů, keřů, dokonce i pár srn, které se rozutekly pomateně do všech stran. V tuto chvíli nic jiného nestačil zaregistrovat, maximálně to, jak se mu zkracoval dech. Vzduch se z plic pomalu vytrácel. No, alespoň už necítil bodavý pohled do zad. Daný pocit pronásledování ho pomalu opouští.

Zpomalil. Oddechl si.

Rozhlédl se kolem sebe. Co to jen tak mohlo být?

Přemýšlel, nenacházel odpověď.

Pocit strachu z neznáma ho nahradil pocitem zvědavosti.

Bez váhání nebo nějakého uvažování se vydal na cestu zpět za záhadnýma očima. Myslel si, že je to dobrý nápad, ale náš rozum občas klame. Trvalo jen pár minut, než to znovu pocítil. Nebyl to jen pohled, ale jako by ho někdo následoval.

Zkusil se zastavit. Až po nějaké chvíli popošel o pár kroků a dokázal vycítit, že to cosi jeho pohyby mimikuje. Jde tam, co on. Stojí ve chvíli, co on. Nezbývalo už nic jiného, jak mu jinak zmizet.

Sebral v sobě všechny síly, co dokázal nahromadit, a rozběhl se. V tuhle chvíli mu už bylo jedno, kterým směrem jeho kroky povedou, hlavně aby to bylo pryč z lesa. Následující ho stín ho děsil víc než by byl ochoten přiznat, ale zastavovat nehodlal. Měl pocit, jako by mu šlo o život a v tu chvíli by bylo bláznovství udělat něco takového, ačkoliv by to kdokoliv jiný mohl považovat za dobrou možnost, jak ze všeho ven. Jak nechat tu osobu ukončit pronásledování, a pokud by ho chtěla zabít, snad ji i nechat jeho úkol splnit. Jen aby konečně došel klidu.

Zatřásl hlavou, aby zastavil tok svých myšlenek, které se objevily odnikud. Takhle nemohl přemýšlet. Potřeboval přežít, to bylo jeho hlavním motivem.

Ohlédl se, aby se podíval, v jaké vzdálenosti nyní stín je, ale vzápětí se zarazil. Už nic neviděl, ani necítil.

Když se otočil zpět, stálo to přímo před ním. Nedokázal rozeznat, zda se jedná živou bytost, nebo o zbloudilou duši ze záhrobí. Jediné, co cítil, byl podivný pach hniloby a mrazivý chlad, ze kterého naskočila Theovi husí kůže. Přepadla ho úzkost. Záhadná osoba k němu přistoupila.

„Brzy nastane tvůj čas," zachraptil. Zcela vyděšený a paralyzovaný klučina stál na místě a sledoval, jak zbloudilá duše splynula se stíny a zmizela. Najednou se lesem rozšířil kouř. První plameny se ukázaly na obzoru. Byť utíkal, až se mu za patami prášilo, věděl, že tato bitva je prohraná.

Požár po chvíli zhltl veškeré stromy, i s mladým vystrašeným klukem. Jeho duše nemůže odejít. Než to zjistil, nějakou dobu to však zabralo.

Dlouho si myslel, že s ním jen nikdo nemluví, protože ho viní ze zapálení lesa,ze kterého opravdu příliš stromů nezůstalo.

Pak mu ale došlo, že tohle nemůže být ten důvod. Nepotřeboval jíst ani pít, rozsáhlé popáleniny třetího stupně na své kůži vůbec nevnímal a jeho foukání do klidné hladiny studánky nevytvořilo ani nejmenší soustředný kruh.