Ve verších

Do Ticha...

Dumáš, usazena ve sněhové pokrývce.
Bolestné rampouší – s příslibem necitu –
proniká přes prsty a dlaně pomalu do srdce.
Do Ticha zoufáš...

Myšlenky jako rozevláté listoví
předešlých let a časů podzimních,
přeskakující ze dne na den
měsíce na měsíc, možná všemi směry
- maří je vzpomínky...

Děvče, na co jsi nezapomněla
a za sladkou nevědomost platila bys čímkoli?
Co jsi pocítila
a za svůdnou otupělost dala bys cokoli?
Nepovíš?
Nemůžeš...
Do Ticha křičíš...

Matné zorničky těkající kol a kol tou ulicí.
Sněhové vločky střípky zrcadel;
na své činy a hříchy neustále narážíš.
Není úniku – tak přeci neutíkej...

V závěru jeden směr a jeden cíl
mají Tvé sny – vyčnívající zpod vrstvy prachu osamění
a nekonečná chtíč a touha;
čím hlubší, tím domnělejší
Tvého milého návrat...

Do Ticha pláčeš...
a dál sníš...